Celibát - revoluce, kterou svět nechápe

Sv. Pavel říká Atéňanům: „v Něm žijeme, hýbáme se a jsme...“ (Sk 17,28) Pokud On by nepohlcoval můj život, pokud by nebyl živou Osobou, pak by celibát skutečně byl jen sterilní osamělostí a mdlou pýchou nebo útěkem. Ale protože je Kristus pro mě reálná Osoba, kterou jsem si zamiloval, kterou dýchám, hýbám se a jsem, je celibát nerozlučným vztahem s Neviditelným. Jak říkal sv. John Henry Newman: „Člověk byl stvořen pro sympatii a lásku. Křesťanské panenství je odevzdání této lásky Tomu, který nás miloval jako první.“

V době, kdy nám pornografie a reklamy podsouvají, že bez okamžitého ukojení pudů nebudeme šťastní, je celibát provokací. Není rozhodnutím zůstat single – to by v dnešní době bylo dokonce moderní. Je to vykřičník, který říká: „Existuje i jiný svět. Existuje láska, která nepotřebuje vlastnit, aby byla totální.“ Celibát neničí naše lidské impulsy, nejsme roboti. Naopak, potvrzuje naši přirozenost. Je to milost, která naši přirozenost zdokonaluje. Neseme tento poklad v hliněných nádobách, tj. bojujeme s osamělostí i únavou, ale právě v tomto zápase se rodí svoboda, která patří Bohu.

Sv. papež Pavel VI. mluvil o celibátu jako o „znamení výlučné lásky“. Tím, že kněz nepatří jedné ženě a jedné rodině, může (a má) patřit všem. Přesně tak, jak to vyjádřil sv. Pavel (1Kor 9,19–23): „Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se služebníkem všech, abych získal co nejvíce lidí. (...) Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.“ Není to uzavřenost do sebe, ale naopak radikální otevřenost. Je to odpověď lásky na Lásku. Nejde o to „nemít“, ale o to „všechno odevzdat“ a získat všechno. Je to osobitá odpověď na Kristovo volání: „Pojď!“

Kněz potřebuje modlitbu, Boží slovo a Eucharistii jako sůl. Jsou to výrazy jeho hlubokého, každodenního intimního vztahu s Kristem. Bez nich se celibát nedá žít, bez nich se celibát skutečně stane nepotřebným přežitkem. Je to milost, zdarma daný Boží dar, jehož přijetí si někdy musím tvrdě vybojovat. Není to ale moje hrdinství, je to zcela a jedině Boží milost. Celibát nabízí přátelství s Kristem, který hasí žízeň po jiných intimních vztazích, proměňuje tělesnou plodnost a stává se zdrojem duchovní plodnosti. Pro kněze, který se nemodlí, pro kterého Eucharistie není vrcholem dne, který neklečí u nohou svého Pána v Nejsvětější svátosti, který nerozjímá Písmo, aby slyšel Boží hlas, se celibát dříve či později stane obtěžujícím břemenem.

Možná vám to přijde nemožné. Možná vám to přijde divné. Ale v tom je právě ta „novost Krista“. Žijeme formu života, která odkazuje k věčnosti.

P. Mr. Mgr. Tomas van Zavrel