07.07.2025, RC Monitor 12/2025
Kdysi měl moc hezké kázání P. Kusý. Zamýšlel se právě nad tím, kolika věcem věříme. Někdo věří kartářkám, jiný horoskopům. Ale hned připomněl, že nemusíme chodit tak daleko. Každé ráno věříme, že pojede autobus nebo tramvaj, kterými se dopravujeme do práce. Je to víra – obzvlášť v současné Praze. Protože může být výluka, může někde spadnout trolej, může dojít k nehodě... A nic najednou nejezdí podle jízdního řádu, jemuž jsme věřili.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Jenže my věřící víme, že Boha lze poznat. Z toho, co stvořil. Jen zkuste poprosit nějakého vědce, člena Mensy, jestli by mohl vymyslet takové malilinkaté pouzdro, které se vloží do země, nechává se na tu zeminu svítit světlo a občas se přidá voda, a z toho pouzdra pak vykvete květina nebo vyroste strom...
V poslední době se opět hodně mluví o AI, tedy umělé inteligenci. Opět, protože už v osmdesátých letech minulého století měly počítače převzít většinu lidských činností a prací. Jako ano, existovaly sofistikované a lidem podobné robotické loutky, ale na pole sbírat brambory nebo sklízet rýži je nikdo neposlal.
Stejně tak dnes, když si lidé nechávají umělou inteligencí psát dopisy, knížky, scénáře. Podle takového scénáře natočený film poznáte hodně jednoduše – lidé vedou rozhovory na úrovni nechápavých mimozemšťanů a příběh je slepenec milionu podobných témat a většinou celkově nedává smysl. Protože je to slepenec.
V tom je právě problém AI. Bere již dávno hotové věci a jen je (a jejich jednotlivé části) prokombinuje, zvariuje, protáhne výpočtem karteziánského produktu... Podobně jako vědci měří a váží něco, co už existovalo a existuje, ale sami k tomu nedovedou přidat nic navíc, nic svého, nic kreativního a tvořivého.
Jan Lipšanský
10.08.2026, global catholic
Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.
06.08.2026, RC Monitor 14/2026
Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.