Můžete zvážit hmotnost televizního signálu?

Když jsem se pokoušel mluvit s naším tehdy malým synem o Bohu a proč není Bůh vidět, používal jsem přirovnání o elektřině – nikde ji nevidíš, ale zkus strčit prsty do zásuvky. (Samozřejmě jsme to prakticky nezkoušeli!) Nebo jsem ho vyvedl ven, ukázal mu anténu na střeše a zeptal se ho, jestli vidí ten televizní signál, který jde do televize.

Kdysi měl moc hezké kázání P. Kusý. Zamýšlel se právě nad tím, kolika věcem věříme. Někdo věří kartářkám, jiný horoskopům. Ale hned připomněl, že nemusíme chodit tak daleko. Každé ráno věříme, že pojede autobus nebo tramvaj, kterými se dopravujeme do práce. Je to víra – obzvlášť v současné Praze. Protože může být výluka, může někde spadnout trolej, může dojít k nehodě... A nic najednou nejezdí podle jízdního řádu, jemuž jsme věřili.

Nikdy jsem tedy moc nechápal tu namyšlenost velmi inteligentních lidí, že všechno jde zvážit a změřit. Vždyť takových nevysvětlitelných věcí v životě existuje. Mateřské pouto. Intuice. Altruismus. Touha po vyšším dobru a nápravě křivd.

Jenže my věřící víme, že Boha lze poznat. Z toho, co stvořil. Jen zkuste poprosit nějakého vědce, člena Mensy, jestli by mohl vymyslet takové malilinkaté pouzdro, které se vloží do země, nechává se na tu zeminu svítit světlo a občas se přidá voda, a z toho pouzdra pak vykvete květina nebo vyroste strom...

V poslední době se opět hodně mluví o AI, tedy umělé inteligenci. Opět, protože už v osmdesátých letech minulého století měly počítače převzít většinu lidských činností a prací. Jako ano, existovaly sofistikované a lidem podobné robotické loutky, ale na pole sbírat brambory nebo sklízet rýži je nikdo neposlal.

Stejně tak dnes, když si lidé nechávají umělou inteligencí psát dopisy, knížky, scénáře. Podle takového scénáře natočený film poznáte hodně jednoduše – lidé vedou rozhovory na úrovni nechápavých mimozemšťanů a příběh je slepenec milionu podobných témat a většinou celkově nedává smysl. Protože je to slepenec.

V tom je právě problém AI. Bere již dávno hotové věci a jen je (a jejich jednotlivé části) prokombinuje, zvariuje, protáhne výpočtem karteziánského produktu... Podobně jako vědci měří a váží něco, co už existovalo a existuje, ale sami k tomu nedovedou přidat nic navíc, nic svého, nic kreativního a tvořivého.

Jan Lipšanský