Můžete zvážit hmotnost televizního signálu?

07.07.2025, RC Monitor 12/2025

Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.


Když jsem se pokoušel mluvit s naším tehdy malým synem o Bohu a proč není Bůh vidět, používal jsem přirovnání o elektřině – nikde ji nevidíš, ale zkus strčit prsty do zásuvky. (Samozřejmě jsme to prakticky nezkoušeli!) Nebo jsem ho vyvedl ven, ukázal mu anténu na střeše a zeptal se ho, jestli vidí ten televizní signál, který jde do televize.

Kdysi měl moc hezké kázání P. Kusý. Zamýšlel se právě nad tím, kolika věcem věříme. Někdo věří kartářkám, jiný horoskopům. Ale hned připomněl, že nemusíme chodit tak daleko. Každé ráno věříme, že pojede autobus nebo tramvaj, kterými se dopravujeme do práce. Je to víra – obzvlášť v současné Praze. Protože může být výluka, může někde spadnout trolej, může dojít k nehodě... A nic najednou nejezdí podle jízdního řádu, jemuž jsme věřili.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nikdy jsem tedy moc nechápal tu namyšlenost velmi inteligentních lidí, že všechno jde zvážit a změřit. Vždyť takových nevysvětlitelných věcí v životě existuje. Mateřské pouto. Intuice. Altruismus. Touha po vyšším dobru a nápravě křivd.

Jenže my věřící víme, že Boha lze poznat. Z toho, co stvořil. Jen zkuste poprosit nějakého vědce, člena Mensy, jestli by mohl vymyslet takové malilinkaté pouzdro, které se vloží do země, nechává se na tu zeminu svítit světlo a občas se přidá voda, a z toho pouzdra pak vykvete květina nebo vyroste strom...

V poslední době se opět hodně mluví o AI, tedy umělé inteligenci. Opět, protože už v osmdesátých letech minulého století měly počítače převzít většinu lidských činností a prací. Jako ano, existovaly sofistikované a lidem podobné robotické loutky, ale na pole sbírat brambory nebo sklízet rýži je nikdo neposlal.

Stejně tak dnes, když si lidé nechávají umělou inteligencí psát dopisy, knížky, scénáře. Podle takového scénáře natočený film poznáte hodně jednoduše – lidé vedou rozhovory na úrovni nechápavých mimozemšťanů a příběh je slepenec milionu podobných témat a většinou celkově nedává smysl. Protože je to slepenec.

V tom je právě problém AI. Bere již dávno hotové věci a jen je (a jejich jednotlivé části) prokombinuje, zvariuje, protáhne výpočtem karteziánského produktu... Podobně jako vědci měří a váží něco, co už existovalo a existuje, ale sami k tomu nedovedou přidat nic navíc, nic svého, nic kreativního a tvořivého.

Jan Lipšanský


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.