Papež Lev vydal první papežskou exhortaci Dilexi Te

„Jsem rád, že si tento dokument přivlastňuji,“ píše a vysvětluje, že k původnímu textu přidal vlastní úvahy, přičemž zachoval jádro Františkova poselství. Výsledný dokument chce pozvat všechny křesťany, „aby ocenili úzké spojení mezi Kristovou láskou a jeho výzvou k péči o chudé“. Dilexi Te vybízí církev k obnovení závazku vůči těm, kdo trpí materiální i duchovní nouzí. Papež Lev zdůrazňuje, že „přednostní volba pro chudé“ není ideologickým postojem, nýbrž hlubokým výrazem Božího soucitu. „Bůh má ve svém srdci zvláštní místo pro ty, kteří jsou diskriminováni a utlačováni,“ prohlašuje a vyzývá církev k „rozhodné a radikální volbě ve prospěch těch nejslabších.“ Dokument zároveň připomíná, že tato priorita nikdy neznamená výlučnost ani diskriminaci jiných skupin, ale je výrazem Božího milosrdenství vůči celému lidstvu. Péče o chudé je podle papeže ústředním bodem svatosti – nikoli pouhým aktem lidské laskavosti, ale „zjevením“ Boží přítomnosti. „Kontakt s těmi, kdo jsou ponížení a bezmocní,“ píše papež, „je základním způsobem setkání s Pánem dějin.“

Rozsah exhortace přesahuje rámec materiální chudoby. Zahrnuje morální, sociální i kulturní strádání a připomíná dlouhou tradici církevní služby nemocným, vězněným a marginalizovaným jako pokračování Kristova soucitu. Zvláštní pozornost je věnována vzdělávání: vzdělávání chudých dětí papež označuje za „povinnost, nikoli laskavost“. Zdůrazňuje také, že migranti a uprchlíci mají být přijímáni s otevřenou náručí, neboť „v každém odmítnutém migrantovi je to sám Kristus, kdo klepe na dveře komunity“. Papež odkazuje na příklad rané církve, která již od svých počátků ustanovovala jáhny ke službě chudým – mezi nimiž byl i první mučedník svatý Štěpán. Služba potřebným je podle něj neoddělitelná od samotné identity církve. Několik pasáží je věnováno historickému boji církve proti otroctví. Papež připomíná obětavost řeholníků a řeholnic, kteří nabízeli vlastní svobodu, aby vykoupili zajatce, a označuje jejich jednání za „kvazi–liturgický akt“. Současně se zamýšlí nad úlohou církve v moderních sociálních a ekonomických otázkách, varuje před slepou vírou v „neviditelné tržní síly“ a zdůrazňuje, že lidská důstojnost „musí být respektována dnes, ne zítra“.

Dokument vrcholí silnou vizí křesťanské lásky jako základu společenské obnovy. „Křesťanská láska boří každou bariéru,“ píše papež Lev. „Smiřuje nepřátele a překlenuje propasti, které je lidsky nemožné překlenout. Církev, která neklade žádné meze lásce, která nezná nepřátele, ale jen muže a ženy, jež má milovat, je církví, kterou svět dnes potřebuje.“

Apoštolskou exhortaci představili v tiskovém středisku Svatého stolce kardinál Michael Czerny SJ, prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje, kardinál Konrad Krajewski, papežský almužník a prefekt Dikasteria pro charitativní službu, františkánský teolog bratr Frédéric–Marie Le Méhauté a sestra Clémence z Malých sester Ježíšových.