Papež Lev vydal první papežskou exhortaci Dilexi Te

31.10.2025, The Catholic Herald

Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.

„Jsem rád, že si tento dokument přivlastňuji,“ píše a vysvětluje, že k původnímu textu přidal vlastní úvahy, přičemž zachoval jádro Františkova poselství. Výsledný dokument chce pozvat všechny křesťany, „aby ocenili úzké spojení mezi Kristovou láskou a jeho výzvou k péči o chudé“. Dilexi Te vybízí církev k obnovení závazku vůči těm, kdo trpí materiální i duchovní nouzí. Papež Lev zdůrazňuje, že „přednostní volba pro chudé“ není ideologickým postojem, nýbrž hlubokým výrazem Božího soucitu. „Bůh má ve svém srdci zvláštní místo pro ty, kteří jsou diskriminováni a utlačováni,“ prohlašuje a vyzývá církev k „rozhodné a radikální volbě ve prospěch těch nejslabších.“ Dokument zároveň připomíná, že tato priorita nikdy neznamená výlučnost ani diskriminaci jiných skupin, ale je výrazem Božího milosrdenství vůči celému lidstvu. Péče o chudé je podle papeže ústředním bodem svatosti – nikoli pouhým aktem lidské laskavosti, ale „zjevením“ Boží přítomnosti. „Kontakt s těmi, kdo jsou ponížení a bezmocní,“ píše papež, „je základním způsobem setkání s Pánem dějin.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Rozsah exhortace přesahuje rámec materiální chudoby. Zahrnuje morální, sociální i kulturní strádání a připomíná dlouhou tradici církevní služby nemocným, vězněným a marginalizovaným jako pokračování Kristova soucitu. Zvláštní pozornost je věnována vzdělávání: vzdělávání chudých dětí papež označuje za „povinnost, nikoli laskavost“. Zdůrazňuje také, že migranti a uprchlíci mají být přijímáni s otevřenou náručí, neboť „v každém odmítnutém migrantovi je to sám Kristus, kdo klepe na dveře komunity“. Papež odkazuje na příklad rané církve, která již od svých počátků ustanovovala jáhny ke službě chudým – mezi nimiž byl i první mučedník svatý Štěpán. Služba potřebným je podle něj neoddělitelná od samotné identity církve. Několik pasáží je věnováno historickému boji církve proti otroctví. Papež připomíná obětavost řeholníků a řeholnic, kteří nabízeli vlastní svobodu, aby vykoupili zajatce, a označuje jejich jednání za „kvazi–liturgický akt“. Současně se zamýšlí nad úlohou církve v moderních sociálních a ekonomických otázkách, varuje před slepou vírou v „neviditelné tržní síly“ a zdůrazňuje, že lidská důstojnost „musí být respektována dnes, ne zítra“.

Dokument vrcholí silnou vizí křesťanské lásky jako základu společenské obnovy. „Křesťanská láska boří každou bariéru,“ píše papež Lev. „Smiřuje nepřátele a překlenuje propasti, které je lidsky nemožné překlenout. Církev, která neklade žádné meze lásce, která nezná nepřátele, ale jen muže a ženy, jež má milovat, je církví, kterou svět dnes potřebuje.“

Apoštolskou exhortaci představili v tiskovém středisku Svatého stolce kardinál Michael Czerny SJ, prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje, kardinál Konrad Krajewski, papežský almužník a prefekt Dikasteria pro charitativní službu, františkánský teolog bratr Frédéric–Marie Le Méhauté a sestra Clémence z Malých sester Ježíšových.

Další články

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Misie bez kufrů

16.10.2026, RC Monitor 19/2026

Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.