Technologie nejsou neutrální

„Člověk nikdy nevynalezl zbraň, kterou by nakonec nepoužil“
Často slýcháme, že i technologie – zvláště věci jako notebook a chytrý telefon – jsou morálně neutrální. Vše prý záleží na tom, jak je používáme. Na svém iPhonu mohu napsat tuto esej, nebo na něm vyhledat pornografii. Mohu přes něj podat daňové přiznání, nebo v hazardu přijít o úspory. Můžu zavolat příteli, se kterým si už dlouho potřebuji popovídat, anebo hodiny bezcílně surfovat na uměle vypulírovaných, avšak zmatených mořích sociálních sítí. Volba je na mně. Jak využiji tuto věc, kterou mi peníze a schopnosti jiných vložily do kapsy?

Církev už dávno upozorňuje na nebezpečí technologií, a již na prvních stránkách Písma vidíme spojení technologií s Kainovým rodem. Sv. Jan Pavel II. se v encyklice Redemptor hominis ptal, zda moderní svět se svým velkým technologickým pokrokem není také světem sténajícím v porodních bolestech. Jak výstižně napsal Walker Percy v knize The Second Coming, člověk nikdy nevynalezl zbraň, kterou by nakonec nepoužil. A zdá se, že jsme jen krůček od použití zbraní, které by v důsledku našeho technologického pokroku mohly vést k naší vlastní zkáze. A to, co sv. Jan Pavel II. považoval za klíčové pro skutečný rozvoj lidského života – tedy upřednostňování etiky před technologií –, se nenaplnilo.

Obávám se totiž, že technologie, tak jak dnes postupují a formují náš způsob bytí ve světě, už nejsou neutrální, ale spíše jsou ve své podstatě zaměřené proti skutečnému rozkvětu lidstva.

Technologie jako modly
Za touto mou obavou – a podstatou úvah sv. Jana Pavla II. – stojí myšlení Martina Heideggera, zvláště v jeho eseji Otázka techniky. V ní tvrdí, že podstatou moderního technologického pohledu na svět, jak vypadal v jeho době a jakým se stále více stává v té naší, je tendence proměnit vše ve stálou zásobárnu. Zatím je neutrální. Pero je zásobárnou inkoustu, který použijeme, když chceme psát. Přehrada vytváří stálou zásobu vody, a výsledek – jak může potvrdit každý, kdo navštívil například Diamond Lakes ve středním Arkansasu, může být jak užitečný, tak nesmírně krásný, protože vytváří zásoby vody pro lidi a krásná prostředí pro ryby a zvěř.

Heidegger vidí problém v tom, že technologie mají tendenci učinit zásoby i z člověka samotného. Jasným příkladem je třeba technologicky vyspělá armáda, která vyžaduje neustálý přísun lidí, kteří v ní slouží. Ještě kritičtější pohled však mám na iPhone. Ten se natolik vpletl do struktury našeho života – snadno a efektivně obstará naše bankovnictví, vzdělání, pojištění, zábavu a cestování – že máme pocit, že ho musíme mít. A nejen to: telefon v nás neustále vzbuzuje pocit, že ho musíme vzít do ruky, podívat se na něj, komunikovat s ním. V každé volné chvíli se moje mysl a ruka pohybují směrem k telefonu. A tak si Apple vytvořil stálou zásobu zákazníků, kteří si věrně koupí vždy nejnovější model iPhonu.

Jinými slovy, technologie, které nejsou neutrální, jsou modly – ne modly náhodné, ale modly záměrné, které si vynucují naši pozornost pro své přežití. Odhady uvádějí, že průměrný člověk stráví pohledem na smartphone přibližně tři a půl hodiny denně, tedy zhruba 24 hodin týdně. iPhone si tedy uzurpuje vlastní den Páně, zatímco účast na skutečné nedělní bohoslužbě ochabuje.

Skutečná bohoslužba
Takovéto technologie nejsou neutrální. Usilují o to, abychom je uctívali – a často toho i dosáhnou. Jak však upozorňuje Heidegger ve své eseji, čerpající z básníka Hölderlina, jed se často dá použít i jako lék. Zhoubná technologie nás nutí dívat se a používat ruce – a právě správným nasměrováním našich očí a rukou se můžeme vymanit z otroctví novodobého faraona a vstoupit na poušť skutečné bohoslužby. Dívejme se na eucharistii. Dovolme naším očím sledovat krásné linie chrámu. Dívejme se na stromy. Pozorujme ptáky a učme se jejich názvy. Sledujme východ slunce a úžas, který tisíckrát za den rozzáří dětskou tvář.

Používejme své ruce. Hrajme na hudební nástroj. Vysázejme zahradu a pečujme o ni. Naučme se opravit motor, vykuchat rybu nebo stáhnout králíka. Naše ruce jsou místem, kde se naše myšlenky setkávají se skutečným světem – a když se naučíme s nimi pracovat, znovu se stáváme lidmi. Není divu, že Ježíš strávil většinu svého života tichou, nenápadnou prací.

Technologie nejsou neutrální. Přiznat si to ale znamená, že musíme udělat změnu. „Musíš změnit svůj život,“ říká Rilke v básni Archaické torzo Apollona. A Kristus v eucharistii nám říká totéž a zve nás, abychom se dívali, viděli a tvořili krásné věci rukama, které byly tak nádherně a podivuhodně stvořeny.

Daniel Fitzpatrick
Přeložil Pavel Štička