23.06.2025, librinostri.catholica.cz
Domy v Nazaretě jsou jednoduché, zařízené skromně, jak bývalo u Palestinských Arabů. Jak píše Didon, u starých Židů byla pracovitost ctí – lenost neznali, řemeslo bylo vážené, a i slavní rabíni se živili prací. Josef byl tesařem – a Kristus Pán sdílel jeho řemeslo.
Tesařství patří mezi nejtěžší práce. Tesat tvrdé klády je úmorné a jednotvárné. A právě tuto práci konal Pán Ježíš den co den až do třicátého roku života. Vyráběl jha, trámy, váhy – a když mu únavou kanul pot z čela, když mu klesaly ruce, klidně si setřel pot a pokračoval beze stopy netrpělivosti. Jeho tvář zůstávala jasná, ústa nikdy nepronesla hořké slovo. Jen někdy pohlédl k nebi a povzdechl si. Nebyl to povzdech rezignace, ale lásky – oběť námahy Otci.
Někdo by se mohl ptát: proč Ježíš, který přišel učit lidstvo největším pravdám a získat mu nebe, strávil většinu života prací tak obyčejnou? Právě proto. V této skromnosti se ukazuje jako pravý vůdce lidstva, který nejde jen slovem, ale příkladem. Ježíš vidí námahu otců v dílnách, pot rolníků na poli, dým továren, dřinu horníků v podzemí. A každému z nás ukazuje, že místo, kam nás postavila Boží prozřetelnost, je bojištěm, na němž máme získat vavřín vítězství.
Tichost Jeho Srdce a věrnost v práci nám připomínají: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví.
† P. Cyril Jež SJ
21.02.2025, RC Monitor 3/2025
„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.
17.03.2025, RC Monitor 5/2025
Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.
06.05.2025, Catholic Answers
Katolická církev poskytla recept a náboženský imperativ, které daly vzniknout moderní vědě. Pokud jste někdy sledovali starý film, možná jste si všimli chování, které nám dnes připadá naprosto bizarní. Například ve starém válečném filmu můžete vidět, jak zdravotník nabízí vojákovi těsně před operací cigaretu. Copak nevěděli, že kouření je nezdravé? Ano, věděli. Už od počátku osmdesátých let 19. století se cigaretám říkalo hřebíky do rakve!
31.03.2025, RC Monitor 6/2025
Kanadská vláda zastavila vyšetřování tvrzení o hromadných pohřebištích dětí v bývalých internátních školách provozovaných církví poté, co nebyl nalezen ani jediný hrob. Obvinění z týrání a vražd stovek domorodých dětí vyvolala v Kanadě vlnu zlosti, která vedla k žhářským útokům, vandalismu a znesvěcení přibližně 120 kostelů.
03.03.2025, RC Monitor 4/2025
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.