Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

Francouzská biskupská konference (CEF) ve svém prohlášení vydaném krátce po hlasování vyjádřila „hluboké znepokojení“ nad zavedením tzv. „práva na asistenci při umírání“. Přestože přivítala podporu zlepšení paliativní péče, znovu potvrdila svůj nesouhlas s právní institucionalizací eutanazie.

Biskupové zopakovali argumenty z prohlášení vydaného 19. května, tedy ještě před hlasováním: „Tento návrh, jeden z nejbenevolentnějších na světě, by ohrozil ty nejzranitelnější a zpochybnil úctu, kterou si zaslouží každý lidský život.“ Slíbili, že se budou nadále účastnit legislativního procesu, který nyní vstupuje do fáze projednávání v Senátu a následně se později v tomto roce vrátí do Národního shromáždění k druhému čtení.

CEF zdůraznila svůj závazek přispívat „všemi užitečnými prvky k osvícenému rozlišování“ v otázce, kterou označila za „nesmírně závažnou, složitou, a dokonce zastrašující“. Zatímco návrh nyní putuje do Senátu, kde se má začít projednávat na přelomu září a října, biskupové hodlají zůstat plně zapojeni do veřejné i legislativní diskuse.

Na základě každodenních zkušeností více než 800 nemocničních kaplanů, 1500 dobrovolníků, 5000 návštěvníků domácností a domovů důchodců a nespočtu kněží, jáhnů, řeholníků a laiků zapojených do pastorace po celé Francii biskupové zdůraznili, že církev má nejen právo, ale i odpovědnost mluvit jménem umírajících.

Biskup Pierre–Antoine Bozo z Limoges se v rozhovoru pro rádio RCF po hlasování vyjádřil ke znepokojení ohledně nového trestného činu „bránění přístupu k asistenci při umírání“, který by podle některých mohl ohrozit poslání církve doprovázet nemocné a umírající.

Biskup reagoval klidně a vyzval katolíky, aby si zachovali „velkou svobodu“ v pomoci trpícím: „Jejich touhou musí být doprovázet z lásky, charitativně, s péčí a bratrstvím všechny trpící, aniž by se museli ptát, zda by mohli být trestně stíháni za bránění.“

Už od předložení návrhu v roce 2022 francouzští představitelé katolické církve vynakládají nesmírné úsilí, aby byl jejich hlas slyšet. Kromě vlastních iniciativ se církev zapojila i do širší veřejné debaty prostřednictvím Konference náboženských představitelů ve Francii (CRCF), kde spolupodepsala společné prohlášení varující, že „zvolený výraz – ’asistence při umírání‘ – zakrývá skutečnou povahu tohoto činu: vědomé podání smrtící látky.“

Jen pár dní poté, co 21. května věnovali každoroční modlitební vigilii za život v katedrále Notre–Dame otázce konce života, biskupové z regionu Île–de–France své poselství ještě zostřili. Dne 26. května – den před hlasováním – zveřejnili otevřený dopis poslancům a senátorům ze svých diecézí.

Zvláště varovali před nebezpečnou manipulací s jazykem a uvedli, že se navrhovaný zákon pokouší redefinovat péči jako způsob ukončení života. Jedenáct biskupů odsoudilo to, co považují za „rozpory, nepravdy a falešný humanismus“, na němž návrh zákona stojí.

„Jak můžeme nazývat ’přirozenou‘ smrt, která je záměrně vyvolána?“ ptají se. „Jak můžeme mluvit o ’právu zemřít‘, když je smrt i tak nevyhnutelná?“ Biskupové také vyjádřili obavy z možných dlouhodobých dopadů toho, jak je zákon formulován – podle nich by to mohlo v budoucnu vést k rozšíření působnosti zákona na nezletilé či seniory s kognitivními poruchami, jako je například demence.

Církev nadále buduje spojenectví se zdravotníky, právníky a etiky, kteří v posledních letech veřejně vystupují proti tomu, co považují za rozchod s francouzským modelem péče a obecněji s odkazem křesťanské civilizace. „Smrt způsobená druhým člověkem,“ zdůraznili biskupové, „není a nemůže být formou péče.“

Přestože se implementace zákona teprve připravuje (vláda ho plánuje zavést do roku 2027), biskupové připomněli, že již existuje alternativní právní rámec: zákon Claeys–Leonetti z roku 2016, který umožňuje silné a nepřetržité podávání sedativ bez aktivního způsobení smrti.

Církev dlouhodobě tvrdí, že tento zákon nabízí humánní rovnováhu mezi tišením bolesti a úctou k životu. Biskupové rovněž vyjádřili politování, že více než 20 % francouzských departementů stále nemá přístup k paliativní péči, a vyzvali k zásadním investicím v této oblasti.

Solène Tadié
Přeložil Pavel Štička