30.06.2025, Catholic News Agency
Biskupové zopakovali argumenty z prohlášení vydaného 19. května, tedy ještě před hlasováním: „Tento návrh, jeden z nejbenevolentnějších na světě, by ohrozil ty nejzranitelnější a zpochybnil úctu, kterou si zaslouží každý lidský život.“ Slíbili, že se budou nadále účastnit legislativního procesu, který nyní vstupuje do fáze projednávání v Senátu a následně se později v tomto roce vrátí do Národního shromáždění k druhému čtení.
CEF zdůraznila svůj závazek přispívat „všemi užitečnými prvky k osvícenému rozlišování“ v otázce, kterou označila za „nesmírně závažnou, složitou, a dokonce zastrašující“. Zatímco návrh nyní putuje do Senátu, kde se má začít projednávat na přelomu září a října, biskupové hodlají zůstat plně zapojeni do veřejné i legislativní diskuse.
Na základě každodenních zkušeností více než 800 nemocničních kaplanů, 1500 dobrovolníků, 5000 návštěvníků domácností a domovů důchodců a nespočtu kněží, jáhnů, řeholníků a laiků zapojených do pastorace po celé Francii biskupové zdůraznili, že církev má nejen právo, ale i odpovědnost mluvit jménem umírajících.
Biskup Pierre–Antoine Bozo z Limoges se v rozhovoru pro rádio RCF po hlasování vyjádřil ke znepokojení ohledně nového trestného činu „bránění přístupu k asistenci při umírání“, který by podle některých mohl ohrozit poslání církve doprovázet nemocné a umírající.
Biskup reagoval klidně a vyzval katolíky, aby si zachovali „velkou svobodu“ v pomoci trpícím: „Jejich touhou musí být doprovázet z lásky, charitativně, s péčí a bratrstvím všechny trpící, aniž by se museli ptát, zda by mohli být trestně stíháni za bránění.“
Už od předložení návrhu v roce 2022 francouzští představitelé katolické církve vynakládají nesmírné úsilí, aby byl jejich hlas slyšet. Kromě vlastních iniciativ se církev zapojila i do širší veřejné debaty prostřednictvím Konference náboženských představitelů ve Francii (CRCF), kde spolupodepsala společné prohlášení varující, že „zvolený výraz – ’asistence při umírání‘ – zakrývá skutečnou povahu tohoto činu: vědomé podání smrtící látky.“
Jen pár dní poté, co 21. května věnovali každoroční modlitební vigilii za život v katedrále Notre–Dame otázce konce života, biskupové z regionu Île–de–France své poselství ještě zostřili. Dne 26. května – den před hlasováním – zveřejnili otevřený dopis poslancům a senátorům ze svých diecézí.
Zvláště varovali před nebezpečnou manipulací s jazykem a uvedli, že se navrhovaný zákon pokouší redefinovat péči jako způsob ukončení života. Jedenáct biskupů odsoudilo to, co považují za „rozpory, nepravdy a falešný humanismus“, na němž návrh zákona stojí.
„Jak můžeme nazývat ’přirozenou‘ smrt, která je záměrně vyvolána?“ ptají se. „Jak můžeme mluvit o ’právu zemřít‘, když je smrt i tak nevyhnutelná?“ Biskupové také vyjádřili obavy z možných dlouhodobých dopadů toho, jak je zákon formulován – podle nich by to mohlo v budoucnu vést k rozšíření působnosti zákona na nezletilé či seniory s kognitivními poruchami, jako je například demence.
Církev nadále buduje spojenectví se zdravotníky, právníky a etiky, kteří v posledních letech veřejně vystupují proti tomu, co považují za rozchod s francouzským modelem péče a obecněji s odkazem křesťanské civilizace. „Smrt způsobená druhým člověkem,“ zdůraznili biskupové, „není a nemůže být formou péče.“
Přestože se implementace zákona teprve připravuje (vláda ho plánuje zavést do roku 2027), biskupové připomněli, že již existuje alternativní právní rámec: zákon Claeys–Leonetti z roku 2016, který umožňuje silné a nepřetržité podávání sedativ bez aktivního způsobení smrti.
Církev dlouhodobě tvrdí, že tento zákon nabízí humánní rovnováhu mezi tišením bolesti a úctou k životu. Biskupové rovněž vyjádřili politování, že více než 20 % francouzských departementů stále nemá přístup k paliativní péči, a vyzvali k zásadním investicím v této oblasti.
Solène Tadié
Přeložil Pavel Štička
16.06.2025, The Catholic Gentleman
Svěží vzduch podzimního rána mi plní plíce a dodává mi energii, když vycházím z příjemného pohodlí teplé postele ven do tmy. Čelovka osvětluje mlžný oblak, který se vytváří při každém mém výdechu. Studená fronta na konci listopadu a jemný svit ubývajícího měsíce naznačují to, co každý lovec cítí v kostech: v lese vrcholí říje.
12.05.2025, RC Monitor 7/2025
Vždycky jsem ráda poslouchala názory, které se s mými rozcházely. Zvláště mě zajímala krajní řešení, protože jsem měla za to, že tak dojdu k nějaké objektivní pravdě.
02.05.2025, syrzdarma.cz
Na území Sýrie došlo krátce po vzniku islámu k první velké bitvě, která znamenala počátek jeho dominance na Blízkém východě. Trvalo 650 let, než západní civilizace ztratila poslední zbytky svého vlivu. A proč je 11. září historické datum? Islám krátce po svém vzniku dosáhl velkých vojenských úspěchů a začal se šířit na všechny světové strany. Při své expanzi se řídil teorií svaté války, která je s menšími obměnami platná dodnes.
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
07.07.2025, RC Monitor 12/2025
Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.