30.06.2025, Catholic News Agency
Biskupové zopakovali argumenty z prohlášení vydaného 19. května, tedy ještě před hlasováním: „Tento návrh, jeden z nejbenevolentnějších na světě, by ohrozil ty nejzranitelnější a zpochybnil úctu, kterou si zaslouží každý lidský život.“ Slíbili, že se budou nadále účastnit legislativního procesu, který nyní vstupuje do fáze projednávání v Senátu a následně se později v tomto roce vrátí do Národního shromáždění k druhému čtení.
CEF zdůraznila svůj závazek přispívat „všemi užitečnými prvky k osvícenému rozlišování“ v otázce, kterou označila za „nesmírně závažnou, složitou, a dokonce zastrašující“. Zatímco návrh nyní putuje do Senátu, kde se má začít projednávat na přelomu září a října, biskupové hodlají zůstat plně zapojeni do veřejné i legislativní diskuse.
Na základě každodenních zkušeností více než 800 nemocničních kaplanů, 1500 dobrovolníků, 5000 návštěvníků domácností a domovů důchodců a nespočtu kněží, jáhnů, řeholníků a laiků zapojených do pastorace po celé Francii biskupové zdůraznili, že církev má nejen právo, ale i odpovědnost mluvit jménem umírajících.
Biskup Pierre–Antoine Bozo z Limoges se v rozhovoru pro rádio RCF po hlasování vyjádřil ke znepokojení ohledně nového trestného činu „bránění přístupu k asistenci při umírání“, který by podle některých mohl ohrozit poslání církve doprovázet nemocné a umírající.
Biskup reagoval klidně a vyzval katolíky, aby si zachovali „velkou svobodu“ v pomoci trpícím: „Jejich touhou musí být doprovázet z lásky, charitativně, s péčí a bratrstvím všechny trpící, aniž by se museli ptát, zda by mohli být trestně stíháni za bránění.“
Už od předložení návrhu v roce 2022 francouzští představitelé katolické církve vynakládají nesmírné úsilí, aby byl jejich hlas slyšet. Kromě vlastních iniciativ se církev zapojila i do širší veřejné debaty prostřednictvím Konference náboženských představitelů ve Francii (CRCF), kde spolupodepsala společné prohlášení varující, že „zvolený výraz – ’asistence při umírání‘ – zakrývá skutečnou povahu tohoto činu: vědomé podání smrtící látky.“
Jen pár dní poté, co 21. května věnovali každoroční modlitební vigilii za život v katedrále Notre–Dame otázce konce života, biskupové z regionu Île–de–France své poselství ještě zostřili. Dne 26. května – den před hlasováním – zveřejnili otevřený dopis poslancům a senátorům ze svých diecézí.
Zvláště varovali před nebezpečnou manipulací s jazykem a uvedli, že se navrhovaný zákon pokouší redefinovat péči jako způsob ukončení života. Jedenáct biskupů odsoudilo to, co považují za „rozpory, nepravdy a falešný humanismus“, na němž návrh zákona stojí.
„Jak můžeme nazývat ’přirozenou‘ smrt, která je záměrně vyvolána?“ ptají se. „Jak můžeme mluvit o ’právu zemřít‘, když je smrt i tak nevyhnutelná?“ Biskupové také vyjádřili obavy z možných dlouhodobých dopadů toho, jak je zákon formulován – podle nich by to mohlo v budoucnu vést k rozšíření působnosti zákona na nezletilé či seniory s kognitivními poruchami, jako je například demence.
Církev nadále buduje spojenectví se zdravotníky, právníky a etiky, kteří v posledních letech veřejně vystupují proti tomu, co považují za rozchod s francouzským modelem péče a obecněji s odkazem křesťanské civilizace. „Smrt způsobená druhým člověkem,“ zdůraznili biskupové, „není a nemůže být formou péče.“
Přestože se implementace zákona teprve připravuje (vláda ho plánuje zavést do roku 2027), biskupové připomněli, že již existuje alternativní právní rámec: zákon Claeys–Leonetti z roku 2016, který umožňuje silné a nepřetržité podávání sedativ bez aktivního způsobení smrti.
Církev dlouhodobě tvrdí, že tento zákon nabízí humánní rovnováhu mezi tišením bolesti a úctou k životu. Biskupové rovněž vyjádřili politování, že více než 20 % francouzských departementů stále nemá přístup k paliativní péči, a vyzvali k zásadním investicím v této oblasti.
Solène Tadié
Přeložil Pavel Štička
05.03.2025, RC Monitor 4/2025
Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
16.06.2025, The Catholic Gentleman
Svěží vzduch podzimního rána mi plní plíce a dodává mi energii, když vycházím z příjemného pohodlí teplé postele ven do tmy. Čelovka osvětluje mlžný oblak, který se vytváří při každém mém výdechu. Studená fronta na konci listopadu a jemný svit ubývajícího měsíce naznačují to, co každý lovec cítí v kostech: v lese vrcholí říje.
19.04.2025, RC
„Smrt byla odstraněna vzkříšením, neboť jako když slunce zažene tmu, tak Kristus svým vzkříšením zničil smrt.“ - Svatý Atanáš Alexandrijský (†373), O vtělení Slova, 27
11.02.2025, RC Monitor 2/2025
Notre Dame byla vzkříšena v celé své nádheře a slávě. Díky Bohu, protože původně byly plány zcela jiné. Dobře, nějaké lapsy se najdou – podivně řešený bronzový minimalistický oltář, který neladí s majestátností katedrály, kovová sedadla, křtitelnice, která nevypadá jako křtitelnice, chórová čepička, která jako by byla vypůjčená od klauna, a podivné kalichy – ale celek se vyznačuje velkou krásou. Důstojné byly i liturgické obřady provázející znovuotevření Notre Dame. Díky nim se věřící povznášejí nad všednost až k nadpřirozenu. Právě to druhé je tolik zapotřebí v naší době, v době, kdy všechno musí být srozumitelné. Latina byla nesrozumitelná a nudná. Posvátné ustoupilo mezilidskému.
12.05.2025, RC Monitor 7/2025
Vždycky jsem ráda poslouchala názory, které se s mými rozcházely. Zvláště mě zajímala krajní řešení, protože jsem měla za to, že tak dojdu k nějaké objektivní pravdě.