10.10.2025, Crisis Magazine
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V průběhu celých patnácti století tito muži nenacházejí město, vesnici ani domácnost, které by se hlásily k jejich učení, dokud nějaký nešťastný mnich krvesmilným sňatkem nepřipravil o věneček pannu zaslíbenou Bohu, švýcarský gladiátor nezosnoval spiknutí proti své vlastní zemi nebo se Ženevy nezmocnil ocejchovaný uprchlík.
Jeho myšlenky byly navzdory jízlivému vyjadřování pravdivé a spis Decem rationes měl obrovský vliv jak tím, že zvýšil počet konverzí, tak tím, že inspiroval demoralizované katolíky. (Kampián byl nakonec pro svou víru zabit.) Kdyby byla současná metoda konverze prostřednictvím vlažnosti platná, Kampián by se svým čtenářům jedině odcizil, ale to se nestalo.
Pravda někdy bolí a humor tu bolest může zmírnit. Chesterton byl milován pro svůj důvtip, s nímž tvrdil, že „protestantismus přivedli na svět lidé, kteří si byli jisti svou neomylností, a žije dál v lidech, kteří si nejsou jisti, že vůbec existuje něco spolehlivého a bez chyb“. Nelze určit, kolik lidí po své vlastní konverzi obrátil ke katolictví, ale víme, že jich bylo hodně a že se sám nikdy nestyděl říkat pravdu.
Mše s tamburínami, Světové dny mládeže s hostiemi v plastových krabicích i snahy napodobovat megasbory opomíjejí, že lidi po celé věky něco přitahovalo. Všechny tyto pokusy obracet lidi ředěním by nás mohly vést k otázce: Proč by se vůbec někdo měl stát katolíkem? Pokud je katolictví pouze jedna denominace mezi mnoha jinými přijatelnými možnostmi, proč by někdo souhlasil s vyšším pověřením, které se pojí s konverzí? Katolictví nás žádá, abychom se změnili. Pokud ho nelze vymezit jako v určitém smyslu lepší než ostatní denominace, pak by příslušníci jiných křesťanských vyznání nevnímali žádný důvod ke konverzi, natož k oběti, která s ní často jde ruku v ruce.
Pro mnohé konvertity...
... znamená přestup ke katolictví ztrátu kontaktu s ostatními členy rodiny a odmítnutí starými přáteli. Lidé toto vše nepodstupují proto, že katolíci jsou milí lidé (byť často opravdu jsou). Jdou do toho, když nabudou přesvědčení, že to, co o sobě Církev tvrdí, je pravda, a že to tudíž je nejlepší způsob, jak sloužit Kristu. Zmíněné oběti přinášejí jako projevy lásky. Představa, že katolictví lidi zaujme, pokud budeme méně mluvit o rozdílech a poukazovat jen na to, co máme podobné, je prostě mylná. Není důvod konvertovat k tomu, co člověk už má.
Pak tu je téma toho, co je dlužno věrným katolíkům, aby nebyli vydáni na oltář konverze. Musíme implicitně tvrdit, že by na tom byli lépe nebo přinejmenším stejně, kdyby byli někde jinde – bez svátostí a depozita víry? Právě to děláme, když se vyhýbáme tomu, abychom směle mluvili o své víře. Je urážlivé tvrdit, že odlišnosti naší víry jsou tak nepodstatné, protože ctíme světce, kteří zemřeli za to, co teď redukujeme na nepatrnou odlišnost.
Když sv. Atanáš bojoval s ariánskou herezí, nezdráhal se mluvit o rozdílech mezi stoupenci Trojice a ariány, i když bylo pravda, že toho měli hodně společného. Nelze však přehlížet, když někteří lidé žijí v bludu ohledně toho, co je opravdu hodně důležité. Proto místo konverze ředěním prohlašoval, že „i když je tradici věrných katolíků už jen hrstka, tvoří pravou Církev“.
Aby nedošlo k mýlce, nikdo nevyzývá k agresivitě vůči potenciálním konvertitům, a dokonce ani vůči protikatolicky naladěným protestantům. Stejně tak ovšem není prostor pro mlčení, jímž bychom se podíleli na vině, ale které je dnes mnohem běžnější než zmíněná agresivita. Pokusy zaplnit poloprázdné kostely už desítky let představují ostudnou kapitulaci buď před jinými vyznáními, nebo před rozvráceným světem kolem nás.
V roce 2010 byl papež Benedikt XVI. uvítán ve Westminsterském opatství, které je anglikánské od roku 1550, kdy odtud Alžběta I. pod hrozbou smrti vyhnala mnichy. Benediktova návštěva měla poměrně značnou publicitu, protože tam katolický papež nikdy předtím přivítán nebyl. Měli bychom však chválit to, že současné generace (katolíků i anglikánů) už odlišnosti nezajímají? Pomohly takové projevy ekumenismu přitáhnout lidi blíž k Bohu a blíž k Pravdě? Zaplnily poloprázdné kostely?
V prostředí všeobecného klamání, relativismu a lhostejnosti budou katolíci i potenciální konvertité vždycky potřebovat pravdu. Může se jevit jako radikální, šokující, nebo dokonce urážlivá. Je však zároveň jediným lékem na to, co nás sužuje. Lidské srdce po ní prahne, protože jsme byli stvořeni pro Něho.
Když opouštíme tradice, rituály a pravdy, předávané tisíce let, nikterak nám to neprospívá. Zakotvují nás v duchovní říši stejně jako domov ve světě pozemském. Budeme-li kvůli těm, kdo dosud hledají, svůj domov opouštět, zjistíme, že jsme ztraceni všichni.
Sarah Cainová
Přeložila Alena Švecová
12.07.2025, RC Monitor 13/2025
Na začátku léta asi většina lidí myslí na dovolenou, prázdniny a také na děti. Na ty asi přede vším. Přejeme jim jistě pěkné prázdniny, aby si užily sluníčka, vody, hor, lesů, táborů a všeobecně zábav. A jistě není náhodou, že právě na začátku si připomínáme jednu dívku, která, vlastně ještě ve věku dětském, vydala svědectví takové, že díky němu se jí dostalo cti oltáře. Pravda, u nás je v kalendáři tato světice poněkud paradoxně zastíněna jakýmsi mistrem z Husince, ale to jen proto, že nám stát na jeho počest dává volno. A letos navíc je to také neděle.
03.09.2025, RC Monitor 15/2025
Z našich předchozích pojednání o lidské sexualitě je patrné, jakou zásadní důležitost má pro její chápání celková interpretace skutečnosti. Člověk je součásti reality, v níž vládnou určité zákony, a i on je jim podroben. Lidské jednání v sobě nese řadu znaků, které se vyskytují i u činností jiných jsoucen. Proto je pohled do širšího kontextu lidského života nepostradatelný.
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
02.10.2025, RC Monitor 18/2025
Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.
28.07.2025, RC Monitor 14/2025
O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).
12.05.2025, RC Monitor 7/2025
Vždycky jsem ráda poslouchala názory, které se s mými rozcházely. Zvláště mě zajímala krajní řešení, protože jsem měla za to, že tak dojdu k nějaké objektivní pravdě.