Proměňovat svět čistými (nebo nečistými) myšlenkami

Svatý František z Assisi je znám tím, že se vrhl do trnitého keře, aby odolal pokušení nečistých myšlenek. Většina z nás chápe sílu takového pokušení. V osmdesátých letech minulého století prohlásila jedna tehdy slavná popová hvězda, že jako teenagerka opustila katolickou církev poté, co se dozvěděla, že nečistá myšlenka, s níž s plným vědomím souhlasíme, je smrtelný hřích. Jak může nečistá myšlenka, z níž nečiníme pokání, změnit náš věčný osud? Podívejme se, jak taková myšlenka ovlivní život jednotlivce i celého národa.

Mysl nesnese prázdno
Nečistá myšlenka obvykle začíná příležitostí k hříchu a úmyslným nečistým pohledem. Možná ďábel popíchne naši představivost neslušným obrazem. Bez odporu následuje nečistá představa a celá řada vnějších nečistých skutků. Tyto hříchy mění způsob, jakým přemýšlíme, jak se chováme, jak se oblékáme a jak se díváme na druhé. Křesťanská výchova je náročná. Mnozí rodiče ji zanedbávají s výmluvou, že nechtějí dětem vnucovat své názory. Protináboženská výchova je však snadná. Naše mysl nesnese prázdno – a tak ji zaplní nečistá kultura.

Masmédia ve 20. století sehrála zásadní úlohu při institucionalizaci této nečistoty. Sexuální revoluce šedesátých let 20. století nabrala na síle, protože naprostá většina Američanů nedokázala činit pokání z nečistých myšlenek. Broadwayský muzikál Vlasy z roku 1968 hlásal, že „masturbace může být zábava“, a oslavoval každou podobu sexuální zhýralosti. Dnes kvete mohutný internetový pornografický průmysl.

Nečisté myšlenky nejsou neškodné. Popová hvězda, která v období dospívání opustila církev, prošla od osmdesátých let minulého století několika manželstvími, podstoupila několik potratů a stala se z ní zatrpklá žena. Mnoho mladých mužů, kteří jsou zahlceni pornografií, ztratilo zájem o zdravé vztahy se ženami. Vědci potvrzují, že pornografie vyvolává uvolňování dopaminu, což je silně návykové, dokonce více než crack. Mnoho našich dětí je dnes osamělých, zlostných a odtržených od reality.

Pornografie jako lidské právo
Násilí ve filmech často následuje bezprostředně po nečistých scénách. Sociologové zjistili, že nečisté obrazy mohou v některých divácích probouzet násilné sklony. Přesto vědci nedokážou podporovat větší opatrnost při natáčení filmů. (Vzpomínáte, jak scénáristé dřív dokázali jemně a decentně naznačit milostné scény, aniž by docházelo k obscénnosti?) Dřívější cenzura chránila společnost, než slovo „cenzura“ začalo být vnímáno hanlivě a pornografie byla prohlášena za nezadatelné lidské právo.

V jednom slavném rozhovoru s dr. Jamesem Dobsonem uvedl sériový vrah Ted Bundy, že jeho závislost na pornografii podněcovala jeho vražedné šílenství. Možná šlo o výpověď manipulativního psychopata – možná ne. Ale pokorné vyznání z nečistých myšlenek mohlo zachránit jak Teda Bundyho, tak jeho oběti.

Nečisté myšlenky deformují lidské vztahy a celou společnost – přesně jak řekl Ježíš: „Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Ježíš používá metaforu o vyrvání oka, aby zdůraznil, jak závažný problém jsou nečisté myšlenky. „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tělo dostalo do pekla.“ (Mt 5,28–30) Celá ideologie LGBTQ+ vychází z nečistých myšlenek.

U paty Ježíšova kříže
Svatý Pavel potvrzuje Ježíšovo učení (srov. Fp 3,17–21). Nepřátelé kříže postrádají sebeovládání, které je jim nepříjemné: „Jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět.“ Ale zároveň dodává naději, že budeme Kristem proměněni: „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“ Událost proměnění Páně nabídla Petrovi, Jakubovi a Janovi předtuchu nebeské slávy a posílila je, aby obstáli v nadcházejícím utrpení. Proměnění však není individuální zážitek. Ježíše doprovázeli tři apoštolové. A ve společenství s Ježíšem byli Mojžíš a Eliáš, kteří představují Zákon a Proroky. V Ježíši se proměňují dějiny Izraele i celého světa.

Mše svatá je opakováním tohoto proměnění. Svatá mešní oběť naplňuje a proměňuje synagogální bohoslužbu i chrámovou oběť. Nová a věčná smlouva naplňuje a nahrazuje starou smlouvu. Každá nedokonalost je očištěna. Vše, co je světské a znetvořené, je v Ježíši proměněno.

Myšlenky a slova mše svaté se tak postupně stávají našimi vlastními myšlenkami a slovy. Ježíš nás během bohoslužby slova učí své cestě. Při proměňování jsme u paty Ježíšova kříže. Při svatém přijímání nás Ježíš proměňuje svým vzkříšeným a oslaveným tělem. Setkání s ním je individuální i společné. Mše svatá nás spojuje s celými dějinami lidstva proměněnými v jeho lásce. (Předpokládejme, že naši kněží zůstanou důsledně věrní slovům a symbolům mše svaté.)

Naše proměnění začíná našimi myšlenkami a pokračuje našimi slovy a skutky. Zbožné myšlenky na naše proměnění v Ježíši – se slovy a skutky zakořeněnými v naší bohoslužbě – se uskutečňují v našich srdcích, rodinách, společenstvích a národech.

Bože, ty jsi nám přikázal, abychom poslouchali tvého milovaného Syna. Dej, prosíme, abychom se vnitřně sytili tvým slovem, abychom s čistým duchovním zrakem s radostí hleděli na tvou slávu. (Kolekta, 2. neděle postní) Naše myšlenky – proměněné Ježíšovou milostí při mši svaté a ve svátostech – mohou proměnit svět. „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16)

P. Jerry Pokorsky
Přeložil Pavel Štička