Muslimská mozaika v Evropě

"Tichá revoluce" muslimů propukla nyní ve Francii násilně. Na širší pohled se ptala agentura ZENIT profesora teologie José Moralese z university v Navaře, který se zabývá vlivem islámu na evropský kontinent. Jeho poslední kniha Musulmanes en Europe ("Muslimové v Evropě") právě vyšla. (7.11.05)**

ZENIT: Evropané a zejména Španělé "si nemyslí, že je mezi muslimy a Západoevropany schůdný nebo možný čestný vztah." To je silné tvrzení. Můžete k tomu něco dodat?

José Morales: Je to všeobecné tvrzení, které připouští výjimky. Muslimové jsou vnímáni jako lidé, kteří patří k jinému kulturnímu světu a kteří mají pro důležité otázky organizace života a koexistence jinou citlivost než my.

Říkám-li "čestný vztah", mám na mysli osobní poměr jisté hloubky a společný "existenciální horizont".

Mnoho z nás Evropanů má obdivuhodné muslimské přátele schopné věrnosti a pravého citu. Ti mají navíc potřebu integrace kvůli práci, sociální jistotě, lékařské péči, bydlení, škole pro své děti atd.

Ale sami se většinou neasimilují, to znamená, že se nestávají vitální a aktivní částí společnosti. Jsou pragmaticky integrováni, a přesto žijí v ghettu.

Z: Pokládáte evropský islám za dynamičtější a otevřenější, než jaký je v zemích původu přistěhovalců?

M: Na odpověď je příliš brzy. Je to proces spíše v začátcích a nemůžeme vědět, jak se bude vyvíjet.

Skutečnost je nyní taková, že evropský islám je mozaika různých postojů, proudů, skupin a sekt, které se snaží získat moc a vliv na muslimy, kteří žijí na kontinentě.

V této chvíli nejsou žádné náznaky, proč si myslet, že existuje dynamičtější a otevřenější islám evropský než islám zemí jejich původu.

Někteří jednotlivci jsou nepochybně otevřenější, ale mají malý vliv na islámský kolektiv, který se řídí jinými, rigidnějšími sociologickými zákony a vyvíjí se neuvěřitelně pomalu.

Z: Ve své knize narážíte na významný počet lidí v Evropě, kteří konvertují k islámu. Jaké jsou důvody této fascinace islámem?

M: Myslím, že jsem nikde neřekl, že počet "konverzí" Evropanů k islámu je významný. Snažím se naopak oslabit význam těchto více nebo méně formálních příklonů k islámu a říkám, že je to triviální záležitost, která bývá značně zveličována z postranních a ideologických motivů.

Je to okrajový jev přírůstků a ztrát, který je z velké části důsledkem krize Církve v Evropě. Myslím, že dvě kapitoly věnované v mé knize této otázce to poměrně dobře objasňují.

Z: Muslimové křesťany kritizují, že mají "slabou" víru. Myslíte, že to křesťanské věřící povede k probuzení?

M: Muslimové o křesťanství málo vědí, jako ostatně málo vědí i o svém vlastním náboženství, s jistými čestnými výjimkami.

Mají nepochybně pravdu, že my křesťané máme v tomto historickém okamžiku slabou víru. Nemyslím však, že se probudíme na radu muslimů nebo kvůli tomu, jak oni oceňují křesťany.

Obecně se na nás dívají s resentimentem, protože patříme k civilizaci s hospodářskou a politickou převahou.

Je ovšem možné, že kontakt s islámem posílí smysl mnoha křesťanů pro vlastní evangelijní identitu a pro skutečnost, že jsou nositeli Zjevení, jež není lidským výmyslem.

Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei