Co ukázala Wielgusova aféra?

Würzburská Tagespost přinesla analýzu redaktora Quido Horsta, která se zabývá souvislostmi případu biskupa Wielguse.

Horst připomíná, že papežská rada pro biskupy zprávu o obviněních proti Wielgusovi nedostala. Teprve v sobotu večer obdržel papež od **polské vlády faxem Wielgusovo dossier: proto přišlo rozhodnutí na poslední chvíli. Mnozí poukazují na to, píše Horst, že jako slabé místo se ukázala nunciatura ve Varšavě.

Kromě toho se v Polsku otázkám možné spolupráce kléru s komunistickým režimem nevěnovalo dost pozornosti. Materiál o údajné spolupráci dvanácti polských biskupů (dva jsou dosud v úřadě) má teď v nejbližší době vyjít knižně. Jména nebyla dosud sdělena.

Deník italské biskupské konference Avvenire píše, že se v Polsku chystá hon na čarodějnice, jimiž mají být církevní osobnosti. Není v tom mínění sám.

Vatikán byl nyní varován, píše Horst: "Bylo by naivní si myslet, že ve vlasti zesnulého Jana Pavla II. není dost sil, jež čekaly, kdy si budou moci vyřídit účty s Církví, jež se ukázala silnější než komunistická moc". "A stejně naivní by bylo předpokládat, že početná dossier o kněžích neobsahují dost materiálu pro tuto špinavou válku." /Pozn./ Horst píše, že se s ní čekalo na vhodnou chvíli po smrti Jana Pavla II. Cituje vatikánského mluvčího P. Federica Lombardiho, podle něhož dřívější pronásledovatelé Církve uzavřeli alianci s jejími dnešními protivníky.

Zde vstupují na scénu média. Horst píše, že především anglická a francouzská média se už několikrát pokusila dostat Benedikta XVI. pod tlak: v souvislosti s řezenskou přednáškou, s návštěvou v Turecku, a nyní s "varšavským skandálem".

Na mezinárodní mediální scéně jsou vlivné síly, uzavírá Horst, které využívají vše, aby poškodily Církev a Řím. Je proto třeba nově promyslet mediální politiku, ne pouze reagovat, ale být iniciativnější. Dále bude třeba prověřit, jak fungují nunciatury. Varšavský případ se už nesmí opakovat.

----------

Poznámka: Podle údajů papežského životopisce George Weigela se v Polsku zakládal svazek na každého uchazeče o vstup do semináře; každý měl také svého osobního "sledovatele". Výsledkem je spisový materiál, který by v jedné řadě měřil 150 km.