Kardinál Vlk odmítá proticírkevní kampaň Lidových novin

Návštěva ministerstva vnitra

Kolik zmatků někdy nadělají někteří novináři!

Byl jsem doslova ohromen, když jsem si zde v Římě přečetl na internetu, co si některé noviny a jejich /zlomyslní/ novináři navymýšlejí. Takže jsem svou návštěvu na MV téměř nepoznával. Jejich překroucení celé záležitosti velice poškozuje církev. Ještě že pan P. Veber na ČTK uvedl některé věci na správnou míru. Ale pěkně popořádku:

Návštěva byla plánovaná jako čistě soukromá záležitost. Chtěl jsem si udělat představu o tomto archívu. Proto jsem neplánoval **žádný mediální výstup. Pan ministr Langer s ředitelem archívu P. Žáčkem a dalšími pracovníky mě přivítali. Odborní pracovníci mi ukázali některá oddělení archívu /např. spisy vyšetřovací, osobní svazky, objektové svazky, registry, kartotéky atd. Viděl jsem pracoviště, kde se s materiálem konkrétně pracuje. Mluvilo se o digitalizaci svazků a jejich využití. Jako "pozornost" mi ukázali zlomek mého osobního spisu s některými fotografiemi.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Účelem návštěvy bylo učinit si konkrétní představu o možnostech využití, které archív skýtá. Mluvilo se o zpracování některých témat pronásledování církve za doby komunismu odborníky křesťanské akademie, teologickou fakultou a dalšími křesťanskými historiky, případné využití archívu pro velký projekt Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století, který se dokončuje.

Původně nebyla dohodnuta žádná publicita. Na ministerstvu jsem však stál tváří v tvář větší skupině mediálních pracovníků...

Moje návštěva jistě aspoň vzdáleně souvisí s kampaní, kterou jeden deník se sedmdesátitisícovým nákladem v minulých týdnech proti církvi rozdmýchal. Prý chceme zametat věci pod koberec. Dále se snažil očernit některé biskupy a hlavně nás rozdělit a postavit proti sobě.

My jsme nic pod koberec zametat nechtěli, naopak jako první skupina společnosti jsme věci řešili už počátkem 90. let a i pro nemožnost studovat písemnosti archívu MV jsme věci řešili na osobní rovině /viz můj dopis kněžím z 27.3.92/, pohovorem s kněžími, abych je mohl eventuálně hájit proti zlobě jedněch i druhých. Vyzývali jsme je k omluvě a sami jsme se omluvili za všechny. Něco takového žádná skupina ve společnosti dosud neudělala. Zlobné zaměření některých novinářů proti církvi se ukazuje na tom, že se těchto pro církev pozitivních faktů příliš nechopili. Vytýkali nám při různých příležitostech, že jsme nešli do spisů, přestože to tehdy nešlo jako dnes. Dnes naopak, když se zajímáme o spisy, opět zneužívají věc proti nám. Zlomyslný novinář překroutí fakta a do titulku článku dá "Vlk chce lustrovat kněze", aby poškodil vztahy mezi mnou a kněžími, jejichž problémy jsem před více než 10 lety řešil tak delikátně. Nebo aspoň celou věc zlehčují: "Hurá do archívů. Pozdě, ale přece." Je z toho patrná určitá zloba a snaha vidět vždy věci negativně.

Stovky pracovníků StB nechala vláda po celé období pracovat v archívu, mít přístup k dokumentům a manipulovat se spisy, což je naprosto neslýchané. Teprve k dnešnímu dni byly poslány zbytky StB z archívu. A novináře to nějak zvlášť nevzrušuje. V této poslední kampani kolem mé návštěvy v archívu MV bych byl rád o tom slyšel z úst novinářů aspoň jedno poctivé slovo, ale - nic.

V posledních letech se v některých středoevropských postkomunistických státech zrodila idea "Ústavu paměti národa". Když se mě Český rozhlas ptal na můj názor o této věci z hlediska církve, řekl jsem, že církev u nás už tuto věc řešila a že sousední státy mají za námi co dohánět. Někteří jedinci nás hned atakovali a říkali, že problémy nechceme řešit, ale že je chceme zametat pod koberec. Zřejmé zaujetí proti církvi. Jedny noviny vzaly toto téma za své a využily ho dosti nepřátelsky proti církvi, zvlášť někteří jejich novináři. Byli vedeni zřejmou nenávistí vůči církvi a biskupům. Pravda opět "dostávala zabrat".

Při posledním plenárním zasedání ČBK vydali biskupové k celé záležitosti jasné prohlášení. Zmínili jsme se o tom, že některé věci bude nutno ještě dořešit...

O nějaké komisi, jakou sestavili v Polsku, nepadlo ani slovo. Já jsem se v plénu zmínil, že chci v příštích dnech navštívit archív MV, což bylo vzato na vědomí. K této problematice jsem se v článku s tím kousavým titulkem dověděl, že "desítky hodnostářů" kolaborantů pracují ještě v církvi. Ten pan novinář zřejmě neví, kdo je to "hodnostář". Prosil bych ho, kdyby z těch "desítek" mi jich jmenovitě vypočítal aspoň 7-8. Prý jsem při návštěvě přišel s projektem "otevřené minulosti". Tento pojem jsem neslyšel až od toho pana novináře. On si ho vymyslel a mně vložil do úst. Prý jsem navrhl zřídit "komisi", která by měla zjistit, kteří kněží a proč na spolupráci s StB přistupovali. V podtitulku článku svůj výmysl jasně formuluje: "Ministerští a církevní historici si "posvítí" na spolupráci hodnostářů s StB". Článek spíše vrhá světlo na kvalitu novináře...Ani o takové komisi na MV žádná řeč nebyla. A pan novinář dává svůj výmysl hned do souvislosti se zřízením takové komise v Polsku. Slovo komise má v této souvislosti specifický význam, proto jsem si dával pozor, abych ho nepoužil. Naopak jsem mluvil o neformální "skupině" odborníků, archivářů z MV a křesťanských historiků, kteří dostanou zadaná témata o pronásledování církve za doby komunismu, jak o tom mluvil ředitel archívu MV Pavel Žáček apod. Jak je z médií patrné, novináři by to rádi posunuli do roviny "lustrace kněží", zatímco my jsme mluvili o něčem jiném.

Ale když to nebylo řečeno, pan novinář si to vymyslel. Tolik k práci novinářů jedněch novin. Tyto metody vrhají světlo na hodnověrnost článků, které psali i v minulých kampaních... A novinář si opět přisazuje, že to slovo nepřichází z biskupské konference, ale ode mne. A když já jsem ho nevyslovil, tak mi prostě pomohl.