Naděje na spásu nepokřtěných dětí

Mezinárodní teologická komise Svatého stolce dospěla k závěru práce věnované osudu duší nepokřtěných dětí. Tímto úkolem ji v roce 2004 pověřil papež Jan Pavel II. Tato otázka pro něho nebyla dílčím problémem. "Jsou s ní spojena další zásadní témata, jako universální Boží plán spásy, jedinečné a universální prostřednictví Ježíše Krista, úloha Církve jako universální **svátosti spásy, teologie svátostí a význam nauky o dědičném hříchu", napsal.

Úkolem komise bylo najít spojení (nexus) mezi všemi těmito tajemstvími víry a vytvořit teologickou synstézu, jež by podpořila důslednější a osvícenější pastorační praxi.

Prefekt kongregace pro nauku víry, kardinál William Levada, předložil závěrečný dokument papeži 19. ledna 2007. Nyní papež text schválil a poskytl ke zveřejnění.

Dokument má 41 stran, vyšel v angličtině a má název "Naděje na spásu pro děti, jež zemřou bez křtu".

Tradiční nauka se odvolávala na teorii limbu, což je stav, v němž duše nepokřtěných dětí jsou sice zatíženy dědičným hříchem, takže nemohou patřit na Boha, ale netrpí žádným trestem, protože se nedopustily žádného osobního hříchu. Tato teorie byla vypracována ve středověku, ale nikdy nebyla pojata mezi dogmatické definice učitelského úřadu Církve. Proto zůstává "možnou teologickou hypotézou".

"Princip, že Bůh si přeje spásu všech lidí", říká se v dokumentu komise, "dovoluje doufat, že pro děti, jež zemřely bez křtu, existuje cesta spásy. Tato výpověď vyžaduje teologickou reflexi, jež by logicky a koherentně propojila různé výpovědi učitelského úřadu."K teologickým prvkům, jež musejí být propojeny, patří universální spásná vůle Boží, universální působení milosti ve vztahu ke svátostem, spojení mezi dědičným hříchem a příslibem blaženého patření na Boha, a stvoření člověka v Kristu.

Komise konstatuje, že "existují teologické i liturgické důvody, pro něž lze živit naději, že děti zemřelé bez křtu budou zachráněny a budou moci vejít do věčné blaženosti, i když o tomto problému neexistuje žádná výslovná nauka Zjevení".

Závěry dokumentu nesmějí být zneužívány k tomu, aby se popírala nutnost křtu a jeho udělení se odkládalo.