Rozdělení katolíků nepomáhá náboženské svobodě

Agentura Fides otiskla úvahu na toto téma od P. Nicoly Buxe a P. Salvatore Vitiella. Autoři upozorňují, že události jako jsou vraždy tureckých křesťanů, výhrůžky předsedovi italské biskupské konference nebo urážky Církve při prvomájové pop-show, jsou pro některé zastánce dialogu jako absolutní hodnoty jen "vyjímečnými" signály** netolerance: ale pro Církev je to normální reakce na svědectví o Ježíši, jež mají křesťané přinášet vždy všude, a za něž je třeba platit i pronásledováním a smrtí.

Přinášet svědectví za cenu života - řecky martyrion - není vyjímečným, ale normálním požadavkem na křesťana. Kristus řekl: "Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno" (Mk 13,13) a: "Kdo mě zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi" (Mt 10,33).

Realisticky to vyjádřili španělští biskupové v "Mravních směrnicích k současné situaci ve Španělsku" z listopadu 2006: "Křesťané žijící v demokracii jsou v pokušení myslet si, že usnadní harmonii, když budou svou identitu skrývat nebo ředit", citují autoři. Za touto zdánlivou velkorysostí je nedostatek důvěry v trvalou hodnotu Evangelia a křesťanského života. Důsledky takového chování jsou škodlivé: neodpovědné snahy o falešnou harmonii mezi katolicismem a sekularismem naopak znásobují vnitřní tenze a oslabují život i věrohodnost Církve. "Adekvátní výchova k demokratickému životu nám pomůže konstruktivně sdílet život s těmi, kdo myslí jinak , aniž bychom ve své katolické identitě dělali kompromisy", uzavírají autoři citát z "Mravních směrnic".

Než začnou křesťané uvažovat o dialogu, měli by rozjímat o krvi, kterou vylil Kristus na kříži a uvážit, co ho stálo dát dohromady Boží rodinu - Církev. Je škodlivé ředit víno víry vodou lhostejnosti těch, jež křesťanství nezajímá, protože nevěří v Evangelium. Někteří katolíci se ohlupují představou, že je lepší spojit se ve věci náboženské svobody s těmito lidmi než se svými bratry ve víře. Ale křesťan ví, že přinášet svědectví zahrnuje i pronásledování.