Papežova promluva při Urbi et orbi

Drazí bratři a sestry, těmito slovy apoštola Pavla opět přináším radostnou zvěst o Narození Krista: ano, dnes "se projevila Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem"!

Projevila se! To je to, co církev dnes slaví. Dobrota Boží, plná milosti a něhy už není skryta, ale "projevila se", ukázala se tělesně, ukázala svou tvář. Kde? V Betlémě. Kdy? Za vlády císaře Augusta, během prvního **sčítání lidu, o kterém se zmiňuje i evangelista Lukáš. A kdo to zjevil? Novorozenec, Syn Panny Marie. V Něm se zjevila milost Boha, našeho Spasitele. Proto se ono Dítě nazývá Jehošua, Ježíš, což znamená "Bůh zachraňuje".

Dobrota Boha se projevila. Proto jsou Vánoce svátkem světla. Nikoli denního světla, které obklopuje všechno, ale záře, která se v noci rozsvěcuje a šíří se do světa z jednoho konkrétního místa: z Betlémské jeskyně, kde božské Dítě "přišlo na svět". Ono samo je ve skutečnosti tím šířícím se světlem, jak to výstižně naznačují mnohé obrazy Narození. Ono je světlem, které zazáří a protrhává mlhu, rozptyluje temnotu a dovoluje chápat smysl i hodnotu naší existence a našich dějin. Každé vánoční jesličky jsou jednoduchým a výmluvným pozváním otevřít srdce a mysl pro tajemství života. Je to setkání s nesmrtelným Životem, který se stává smrtelným v tajemné scéně Narození; scéně, kterou můžeme obdivovat také zde na tomto náměstí, ale i v nesčetných kostelech a kaplích celého světa, a v každém domě, kde se ctí Ježíšovo jméno.

Dobrota Boží se ukázala všem lidem. Ano, Ježíš - tvář Boha, který zachraňuje - se nezjevil jenom několika jedincům, jenom některým, ale všem. Je pravda, že se s ním v neútulném Betlémském příbytku setkalo jen několik osob. On však přišel pro všechny: židy i pohany, bohaté i chudé, blízké i vzdálené, věřící i nevěřící... pro všechny. Nadpřirozená milost je Boží vůlí určena všemu stvoření. Je však třeba, aby ji každá lidská bytost přijala a vyslovila své "ano" jako Maria, aby srdce bylo osvíceno paprskem božského světla. V onu noc přijali vtělené Slovo Maria a Josef, kteří Ho s láskou očekávali, a pastýři, kteří hlídali ovce (srov. Lk 2,1-20). Sešla se tedy malá skupinka, aby se poklonila Dítěti Ježíši; malé společenství, které představuje církev a všechny lidi dobré vůle. Ti, kteří Ho v životě očekávají a hledají, se také dnes setkávají s Bohem, který se z lásky stal naším bratrem; ti, kteří mají srdce nasměrované k Němu, touží poznat jeho tvář a přičinit se o příchod jeho Království. Říká to sám Ježíš ve svém kázání: jsou to chudí duchem, plačící, tiší, lačnící po spravedlnosti, tvůrci pokoje, pronásledovaní pro spravedlnost (srov. Mt 5,3-10). Ti rozpoznávají v Ježíši tvář Boha a jako Betlémští pastýři odcházejí se srdcem obnoveným radostí z jeho lásky.

Bratři a sestry, kteří mne slyšíte, všem lidem je určena zvěst naděje, která je jádrem Vánočního poselství. Ježíš se narodil pro všechny a jako Ho v Betlémě Maria podala pastýřům, církev Ho dnes představuje celému lidstvu, aby každý člověk a každá lidská situace mohla zakusit moc zachraňující milosti Boha, který jedině dovede proměnit zlo v dobro a který jedině může změnit srdce člověka a učinit jej "oázou" pokoje.

Kéž zakusí moc zachraňující milosti Boha četné národy, které dosud žijí v temnotách a ve stínu smrti (srov. Lk 1,79). Božské Světlo z Betléma ať se šíří po Svaté zemi, kde se zdá, že Izraelcům i Palestincům se obzor opět zatemňuje; ať se šíří v Libanonu, v Iráku a po celém Středním Východě. Ať přinese plody snahám těch, kteří neustupují před zvrácenou logikou střetů a násilí, ale upřednostňují cestu dialogu a jednání, aby utišili vnitřní napětí v jednotlivých zemích a našli spravedlivá a trvalá řešení konfliktů, které sužují tento region. Po tomto Světle, které proměňuje a obnovuje, touží v Africe obyvatelé Zimbabwe, kteří jsou už dlouho sevřeni politickou a sociální krizí, jež se, bohužel, stále prohlubuje; a stejně tak muži a ženy v Demokratické republice Kongo, zejména v trýzněném regionu Kivu, v Súdánském Darfůru a v Somálsku, jejichž nekonečné utrpení je tragickým důsledkem absence stability a pokoje. Toto Světlo očekávají zejména děti v těchto zemích a ve všech zemích, stižených nouzí, aby jejich budoucnosti byla vrácena naděje.

Tam, kde jsou pošlapávány důstojnost a práva lidské osoby; kde osobní či skupinové egoismy převažují nad obecným dobrem; kde je riziko návyku na bratrovražednou nenávist a vykořisťování člověka člověkem; kde vnitřní boje rozdělují skupiny a etnika; tam, kde nadále hrozí terorismus, kde chybí to nejnutnější pro přežití; kde se s obavami hledí do budoucnosti, která se stává stále více nejistou i v zemích blahobytu: tam ať zazáří Světlo Vánoc a všechny povzbudí, aby se každý dal do díla v duchu autentické solidarity. Bude-li každý myslet jenom na své vlastní zájmy, svět nemůže dospět jinam než do záhuby.

Drazí bratři a sestry, dnes "se projevila Boží dobrota, která přináší spásu" (srov. Tit 2,11) do tohoto našeho světa s jeho možnostmi a slabostmi, s jeho pokroky a krizemi, s jeho nadějemi a úzkostmi. Dnes zazářilo světlo Ježíše Krista, Syna Nejvyššího a syna Panny Marie: "Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha. Pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe". Tento den se Mu klaníme ve všech částech světa, zavinutému do plének a položenému v jeslích. Klaníme se Mu v tichosti, zatímco On, ještě dítě, jakoby nám chtěl říci pro naši útěchu: Nemějte strach, "Já jsem Bůh, a nikdo jiný" (Iz 45,22). Pojďte ke mně, muži a ženy, národy a země, pojďte ke mně, nebojte se: přišel jsem, abych vám přinesl lásku Otcovu a ukázal cestu pokoje.

Jděme tedy, bratři! Pospěšme si jako pastýři uprostřed Betlémské noci. Bůh nám vyšel vstříc a ukázal nám svou tvář. Je bohatý milostí a milosrdenstvím! Ať pro nás jeho příchod nevyjde nazmar! Hledejme Ježíše, nechme se přitáhnout jeho světlem, které vyhání z lidského srdce smutek a strach; přistupme s důvěrou, s pokorou se mu klaňme. Požehnané Vánoce vám všem!

Přeložil Milan Glaser, Česká sekce RV