Květná neděle ve Vatikánu.

Svatý týden ve Vatikánu se začal na Květnou neděli dopolední slavnostní liturgií, kterou na takřka zaplněném náměstí sv. Petra celebroval Benedikt XVI. spolu s desítkami kardinálů a biskupů. Květnová neděle je zároveň dějištěm Světového dne mládeže, který připadá každoročně v rámci diecézí na tento den. Přibližně tři hodiny trvající **bohoslužbu provázelo slunečné počasí, což s blížícím se polednem nepředstavovalo právě výhodu. Většinu z přibližně 100 tisíc účastníků této liturgie tvořili mladí lidé z různých částí světa, což se také projevilo patřičnou atmosférou ihned, jakmile se naskytla příležitost projevit se mimo liturgické usebrání, tj. na konci bohoslužby při okružní jízdě papamobilu s Benediktem XVI. mezi jednotlivými sektory náměstí. Očividná usebranost drtivé většiny přítomných během bohoslužby jasně vypovídala o pravém účelu jejich účasti, která s sebou přinášela všechno kromě pohodlí, vzhledem k tomu, že míst k sezení bylo jenom 16 tisíc. Postřehnout tuto zásadní skutečnost se většině médií opět zřejmě nepodaří. Snad to ani není možné. Určitě však není třeba čekat útěchu a pokoj ze zdrojů, které je nemohou dát.

Svatý otec na svatopetrském náměstí ve své homilii mimo jiné řekl:

"Princip lásky, který definuje pouť člověka, je totožný s tajemstvím kříže, tajemstvím smrti a vzkříšení, s nímž se setkáváme v Kristu. Drazí přátelé, je možná poměrně snadné přijmout to jako základní vizi života. V konkrétní realitě však nejde o to uznávat princip, ale žít jeho pravdu, pravdu kříže a vzkříšení. A proto nestačí jedno velké rozhodnutí. Je zajisté potřebné a podstatné odvážit se jednou velkého zásadního rozhodnutí, odvážit se velkého "ano", které po nás Pán v určité chvíli našeho života žádá. Velké "ano" v rozhodující chvíli našeho života, "ano" vůči pravdě, před níž nás Pán staví, však musí být potom denně znovu dobýváno v každodenních situacích. Stále znovu musíme opouštět naše já, dávat se k dispozici právě tehdy, když bychom se naopak chtěli svého já držet. Součástí opravdového života je také oběť, odříkání. Kdo slibuje život bez tohoto stále nového darování sebe sama, ten oklamává lidi. Neexistuje vydařený život, jenž by nezahrnoval oběť. Podívám-li se zpětně na svůj osobní život, musím říci, že právě momenty, kdy jsem dal svolení k nějakému odřeknutí, přinesly v mém životě velké a důležité chvíle."