Návštěva papeže Benedikta XVI. v ČR

Již několik týdnů probíhá v naší zemi duchovní příprava na letošní zářijovou návštěvu Svatého otce. Je vedena tak, abychom si znovu uvědomili ryzí hodnotu tří božských ctností: víry, naděje a lásky. Určitě nám, českým křesťanům a katolíkům především, bude papež chtít říci to nejdůležitější a zásadní. V zemi, o které i my sami někdy tvrdíme, že je ateistická, je nutné vyslovit, že věřit v Boha neznamená únik od skutečností světa, ale naopak vnímat souvislosti našeho světa se světem vyšším, tedy Božím. V atmosféře trvalého pesimismu, zdůrazňování jen stinných událostí a krizí všeho druhu, je nanejvýš třeba probouzet v lidských duších naději, sílu života. A v oblasti napjatých mezilidských vztahů plných sobectví a podezřívání může jako balzám zapůsobit slovo o lásce: začněme se opět mít rádi, mějme se rádi!

Svatého otce Benedikta XVI., kterému jsem osobně tolik vděčný, sleduji téměř denně a snad tomu tak má být vždycky, když někoho máte opravdu rádi. Stále více mně v mysli vyvstává jeho trojí charakteristika: požehnání, otevřená náruč, věrnost Kristu. Již při oznámení jména po papežské volbě nás kardinál Ratzinger příjemně překvapil a současně potěšil. Benedictus požehnaný. Nejen, že jako nástroj v ruce Boží, a tím je každý kněz ze své podstaty, bude zprostředkovávat požehnání. **On je pro nás požehnáním. Pokud by kdokoli z nás chtěl načrtnout úplně jednoduchým způsobem postavu našeho Svatého otce, určitě by ji namaloval s otevřenou náručí. Ušlechtilá, dokořán rozpjatá, velkoryse každého objímající a vítající otevřená náruč Benedikta XVI.** až natolik, že by se úzkoprsému zdálo, že je to riskantní a příliš nebezpečné. O Kristu se dá mluvit zdlouhavě i líbivě. Možná, že i podbízivě. Papež našich dnů však o Pánu Ježíši mluví zřetelně, zaníceně a vždy věrně připomíná náročnost i krásu Kristova ideálu. Při jeho promluvách slyšíme učitele i pastýře.

Chybili bychom, kdybychom příležitost osobního setkání se Svatým otcem promarnili.