68 evangelikálních intelektuálů vyzývá své souvěrce k četbě poslední encykliky

07.09.2009, RaVat

"Vyzýváme křesťany na celém světě, a zejména naše bratry evangelikály na severní polokouli, aby četli Caritas in veritate, přemýšleli o ní a odpověděli na ni," čteme v deklaraci, kterou podepsalo 68 evangelikálních intelektuálů v souvislosti s poslední encyklikou Benedikta XVI. Tato zcela bezprecedentní deklarace (Doing the Truth in Love), třebaže není oficiálním dokumentem, svědčí o velké podpoře, jaké se dostává papežově sociální nauce od nové a dynamické větve protestantismu. Její signatáři se v podstatě ztotožňují se všemi tezemi papežského dokumentu. Podporujeme a sdílíme jsou nejčastěji užívané obraty zmíněné deklarace. Jen v jedné věci cítí evangeličtí křesťané určitou neuspokojenost. Přáli bychom si píší ve svém prohlášení aby encyklika ještě mocněji odsoudila povyšování peněz na úroveň bůžka, což má za následek nynější dominaci finančního trhu nad jinými elementy globálního hospodářství. Deklarace podrobně probírá jednotlivé teze encykliky Caritas in veritate. Přiznává, že rozvoj člověka je součástí obnovy řádu v přírodě, započaté zmrtvýchvstáním Krista. Signatáři spolu s Benediktem XVI. odmítají polarizaci mezi volným trhem a intervencionalismem státu a zdůrazňují princip subsidiarity: nepotřebujeme všudypřítomnost vlády, ale lepší vládce čteme v deklaraci evangelických intelektuálů. Signatáři se netají také námitkami proti aktuálnímu stavu a chodu světových organizací jako např. OSN, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace či Světová banka. V závěru pak prohlašují, že křesťané ve shodě s tím, co učí Benedikt XVI., jsou povinni chovat se nikoli jako oběti aktuálních událostí, ale jako jejich plně uvědomělí tvůrci. Evangelikální deklarace na podporu sociálního učení Benedikta XVI. vznikla z iniciativy třech evangelických organizací ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británie. Podepsalo ji 68 rofesorů teologie z různých protestantských denominací 27. července.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

(mig)

Další články

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.