Jak papež dával naději

Nepřijel jako politik. Přijel hlásat Krista a volat po svatosti každého z nás.

Videre Petrum! Uvidět Petra - tato touha každého katolíka se před několika málo dny naplnila českému národu. Nemusel on putovat do Říma, ale Svatý otec Benedikt XVI. připutoval k němu.

Přijel jako svědek víry, aby hlásal - nám všem a každému jednotlivě, jak sám zdůraznil - víru, naději a lásku. Sekulární média v jeho osobě očekávala politika vyjednávajícího o uzavření konkordátu či vrácení komunisty uloupeného majetku. A logicky tak musela být zklamána. Papež nepřijel jako politik. Přijel hlásat Krista a volat po osobní svatosti každého z nás. V porovnání s tím jsou jakékoliv majetkové či politické otázky zcela podružné.** To ostatně nepřímo vyjádřil i státní sekretář Tarcisio Bertone, když premiéra Fischera ujistil, že v době hospodářské krize nebude Církev spravedlnost v podobě vyrovnání s minulostí požadovat. Nejedná se z jeho strany o žádné chytráctví. Jen tím ukazuje, že Církvi jde o duše. Majetek je pouhým nástrojem k této její starosti, ničím víc. A bylo po senzaci. Mocichtivá Církev bažící po majetku - obraz stále mnohými politiky přiživovaný - byla tatam.

Podobně dopadly i umělé snahy o diskreditaci Svatého otce. Hloupý pokus o rozdávání kondomů s jeho fotografií - financované (jak jinak) výrobcem prezervativů - skončil naprostým fiaskem. Demonstrace homosexuálů v Praze také sice přitáhla povinnou mediální pozornost (nějaká kontroverze přeci musí být), těžko však bude mít nějaký společenský dopad.

Na rozdíl od papežových slov. O nich si prezident Václav Klaus myslí, že budou mít dlouhodobý efekt. "Váš pobyt v naší zemi, poselství, které jste nám tak přesvědčivě předával, Vaši výzvu k vzájemnému porozumění, toleranci, míru, Váš důraz na rozum, víru a etiku, jsme poslouchali pozorně a věřím, že i pochopili," řekl prezident Svatému otci těsně před jeho odletem. Zda tím naznačoval i změnu v osobním postoji k otázce víry, to ví jen on sám.

Dlouhodobý efekt návštěva papeže skutečně mít bude, pokud naše pozorné poslouchání a pochopení jeho slov uvedeme ve skutek. Papež neohromoval efektními projevy a složitými teoretickými úvahami, ale jako starší bratr ve víře přišel ke každému z nás s nabídkou osobního obrácení a následování Krista. Mnohokrát použil termín svatost - a nemyslel jím nějaký abstraktní a nedosažný ideál, ale osobní výzvu pro náš život. Na otázku "Je svatost v dnešní době ještě aktuální?" odpovídá jednoznačně pozitivně. "Dnes je třeba lidí ‚věřících‘ a ‚věrohodných‘, připravených rozšířit do každé oblasti společnosti ty křesťanské zásady a ideály, jimiž se inspiruje jejich jednání." Ano, cesta svatosti není vyhrazena nějakým mistrům duchovního života, ale všem. "Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha."

Texty promluv Svatého otce jsou hluboké a inspirativní. Nadto šity na míru přímo nám, křesťanům žijícím v České republice. Proto bychom se k nim měli vracet často i v budoucnu.

My křesťané máme často sklon bědovat nad stavem společnosti. Benedikt XVI. za námi přišel s lékem. Tím není nějaký náhlý zvrat v uvažování lidí nebo sociální či politická změna. Změna společnosti se uskutečňuje každý den v srdci a v jednání jednoho každého z nás. Ostatně řekl to výslovně v Brně: "Jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí. To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat."

Jakub Kříž