Poznámka k týdnu - Za Otomarem Krejčou

11.11.2009,

Minulý týden zemřel Otomar Krejča, velký český režisér známý i v zahraničí. Jeho postava ztělesňuje osud českého umění v době normalizace. Poté, co úspěšně působil v Národním divadle, odtud počátkem šedesátých let odešel na protest proti propuštění svého spolupracovníka, dr. Karla Krause. Založil Divadlo za branou, které hned na začátku zasáhlo do českého kulturního dění uvedením Maškar z Ostende a Kočky na kolejích.** Ještě po roce 1968 zde provedl několik mimořádných inscenací: mám v živé paměti jeho Lorenzaccia od Alfreda de Mussete, kde dokázal promluvit k tehdejší situaci, ne však lacinou aktualizací, ale důrazy v samotném textu hry.

Za normalizace Krejča prakticky zmizel z naší scény a působil v zahraničí: nesmírně lituji, že jsem nemohla vidět jeho inscenaci Aischylových Prosebnic, provedenou na scéně antického divadla. Jeho herci Tomášová, Tříska neměli možnost seriozního uplatnění, a tak Tříska emigroval a Marii Tomášovou, Krejčovu manželku, jsme řadu let vídali jen v recitačních večerech Lyry Pragensis. Kolik pečlivé přípravy vložili Tomášová, Friedel a další do těchto komorních večerů pro pár desítek osob!

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mluví-li se dnes o šedé zóně mezi oficiálním disentem a kolaboranty, je to strašně nespravedlivé. Jistěže byli mnozí, kteří se pouze stáhli do soukromí a nějaké nenáročné práce. Ale byli jiní, kdo vynaložili přímo nadlidské úsilí, aby v nedýchatelné normalizační atmosféře vytvořili skutečné hodnoty na poli umění, vědy, lékařství a dalších oborů; aby ta léta nebyla úplně nadarmo, abychom úplně neztratili naději.

Hluboce a vděčně se skláním před úsilím Otomara Krejči, tohoto poctivého dělníka na kamenité vinici české kultury druhé poloviny 20. století.

Requiescat in pace!

Michaela Freiová

Další články

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.