Hledejme vzájemné porozumění

V devětaosmdesátém roce jsem byl nezaslouženě Pánem obdarován přizváním do společenství připravujícího historickou pouť deseti tisíc věřících z komunistického Československa na svatořečení Anežky Přemyslovny do Říma. Mou starostí byli poutníci z vlaku Svatý Jan Nepomucký Neumann.

Zaplavovali jsme tehdy po několik týdnů vždy od pozdního odpoledne celou přední část přízemí pražského arcibiskupského paláce. Byla to práce radostná, v milém kolektivu pod vedením otce biskupa Lišky. V recepci u pana Bláhy a v přilehlých prostorách se pak všichni tísnili u poslechu večerního vysílání Vatikánského rozhlasu a na závěr se s Vatikánem zpívala znělka pouti Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím Tvým pokojem...

Ani jsme se nenadáli a přišel den odjezdu pro více jak stovku autobusů, čtyři vlaky, dvě letadla a nepočítaně osobních aut. Pro nás organizátory to byl tak trochu nervák. Vzpomínám třeba na příjezd mého vlaku na nádraží Vršovice, v němž byly vagóny označeny jinak než v našem plánu. V Římě jsme se složitě rozjížděli do mnoha hotelů a ubytoven. Můj stres narostl, když mi při tom přesunu malí zlodějíčkové ukradli peněženku se všemi penězi a doklady. Navzdory všem klopotám jsme však večer šťastně spočinuli naprostá většina z nás poprvé v náruči Věčného města. Jak krásné bylo mé noční zastavení před svatopetrskou bazilikou, z jejíhož průčelí na mě shlížela nastávající světice!

A pak přišly ty nezapomenutelné události, jejichž vyvrcholením bylo setkání se Svatým otcem Janem Pavlem II. a kanonizace.

**V uplynulém týdnu jsme si připomněli to, co bylo jaksi předznamenáno onou římskou poutí dvacáté výročí pádu komunistické totality a tím i obnovení svobody pro Církev. Nevzpomínejme však nostalgicky na tehdejší euforii, která tolik kontrastuje s nynější neblahou situací ve společnosti.**

Ani nereptejme, jak nám zase ubližují. Co je to proti komunistické šikaně, a dokonce tehdejším žalářům a šibenicím! Místo toho zpytujme svědomí a  jak nám v tom jde příkladem Svatý otec Benedikt XVI. hledejme vzájemné porozumění. Mějme v sobě namísto neustálého kritizování jeden druhého takovou radostnou svornost, jakou jsme tehdy jako poutníci pociťovali v Římě.

Jan Smrčina OFS