Poznámka k týdnu - Svoboda: k čemu?

Agentury pro výzkum veřejného mínění nás průběžně informují o tom, s čím vším jsme u nás nespokojeni. O to více mne potěšilo, když se během oslav 20. výročí ukázalo, že většina lidí je za události listopadu 1989 vděčná a oceňuje přednosti nových časů. **

Když se o těch přednostech mluví, citují se hlavně možnosti studia pro mladé, možnosti cestování, vyšší materiální úroveň, lepší zdravotnictví a konec bytové krize. Díky Bohu za to všechno. Ale je tu ještě druhá stránka, o které média nemluví, i když je důležitější. Je to svoboda nejrůznějších aktivit sociálních, zdravotních, kulturních, náboženských a dalších. Je to svoboda nejen čerpat, ale i dávat: řešit konkrétní problémy společnosti způsobem, který my pokládáme za nejvhodnější. Naše společnost je dnes už protkaná sdruženími a iniciativami, které vznikly proto, že je konkrétní lidé považují za potřebné. Když se nám ve společnosti něco nelíbí, můžeme proti tomu začít působit. Tak konec konců vznikl i RC Monitor a před ním webové stránky Res Claritatis: nelíbilo se nám, že se o Církvi referuje nedostatečně a jednostranně tak jsme začali referovat jinak. A nikdo nám v tom nebrání, nikdo nás za to nezavře. Jak velice jsme za to Bohu vděční!

Snad nejnápadnější je tahle svoboda v okamžicích krizí. Při povodních se lidé solidarizují s postiženými, jezdí jim pomáhat, zajišťují nouzové bydlení, dodávají potřebné věci. Jistě, i veřejný sektor dělá hodně, ale nejrychlejší a nejpružnější je soukromá iniciativa. A pomáhají leckdy i drobnosti. Vzpomínám na jednoho staršího pána, kterému bylo líto pražských strážníků střežících vyklizené domy, jak tam tak stojí celé hodiny na dešti. Vzal dodávku a své dva syny, navařili do termosek horkou kávu a rozváželi jim ji. To všechno předpokládá nejen lidskou vynalézavost, ale především svobodu, kdy lidé nejsou za své iniciativy popotahováni.

Uprostřed toho tvůrčího zmatku, který v Praze za povodní panoval, jsem řekla svému mladému kolegovi: Představte si, co by nastalo, kdyby ty povodně přišly za komunistů Kolega se zarazil, zadumal, pak zbledl a nakonec zezelenal. To by bylo strašné, řekl.

A taková je svoboda, kterou dnes máme. Svoboda nejen mít a získávat, ale i dávat, řešit a pomáhat.

Michaela Freiová