Přinutí štrasburský soud Irsko, aby legalizovalo potrat?

Zabíjení nenarozených je právem ženy na ochranu soukromí, tvrdí obžaloba

Ve středu 9. prosince začal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku projednávat kauzu známou jako A, B a C vs. Irsko. Jedná se o žalobu tří žen: dvou Irek a jedné Litevky žijící v Irsku, které si stěžují na omezení svých domnělých práv v souvislosti s přístupem k interrupci v Irsku. Všechny tři ženy odjely po nechtěném otěhotnění na potrat do Velké Británie.** První žena, bývalá alkoholička, jejíž čtyři děti byly umístěny do pěstounské péče, se rozhodla jít na potrat údajně s cílem, aby nebyly ohroženy její šance na sjednocení rodiny. Na potrat v soukromé klinice ve Velké Británii si musela vypůjčit. Druhá žena se podle svých slov necítila připravena na to, aby byla svobodnou matkou. Třetí žena se rozhodla pro potrat ve Velké Británii v souvislosti s riziky vyplývajícími z rakoviny, kterou v té době prodělávala.

Tolik nezáviděníhodné osudy tří žen, jež si stěžují, že nemožnost potratu v Irsku je nutí k postupům, které jsou zbytečně drahé, složité a traumatizující. Použily argument, že jsou zákazem potratů stigmatizovány, ponižovány a ohroženy na zdraví a životě.

Základní body žaloby

V žalobě, která byla podána již v červenci 2005, se opírají hned o několik článků Evropské úmluvy o lidských právech zde se ukazuje v plném světle absurdita této žaloby; spolu s reklamou na jedno pivo se mi chce zvolat: Svět se zbláznil, držte se.

Ocitujme si čl. 2 Úmluvy týkající se práva na život: Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest.

Dále se ženy domáhají svého údajného práva na potrat na základě čl. 3 Úmluvy: Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu a konečně čl. 8, který zní: Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Konkrétně ženy argumentovaly, že irská ústava používá údajně vágní pojem nenarozené dítě umožňující různé výklady. Skutečnost, že ženy musely cestovat kvůli potratu do zahraničí, prý znamená, že jsou nuceny k dosažení svého práva garantovaného Úmluvou vynakládat dodatečné výdaje, čímž jsou jakožto ženy diskriminovány kvůli svému pohlaví (v rozporu s čl. 14 zákaz diskriminace).

Mohutná propotratová lobby zaslala štrasburskému soudu obšírný komentář na podporu žaloby. Její součástí se vedle litevské vlády stala celá řada pro-choice organizací: Centrum pro reprodukční práva, Mezinárodní program práva na reprodukční a sexuální zdraví, Doktoři pro volbu a Britská služba pro poradenství těhotným.

Irsko garantuje právo na život

Irsko garantuje právo na život všem lidským bytostem od okamžiku početí. Konkrétně Ústava (čl. 40. 3. 3) říká, že irský stát garantuje právo na život nenarozeným stejně jako na život matky a kde je to možné, hájí toto právo zákonem. Irský lid potvrdil zákaz potratů (s výjimkou níže uvedených případů) ve třech referendech. Těžko lze dovodit, že Irsko ohrožuje životy matek tím, že je podporuje v pokračování těhotenství a jeho ukončení porodem, a nikoli potratem. Absurdních rozměrů nabývá tvrzení, že ten, kdo chce ukončit život svého dítěte, je omezován v právu na život.

Selskému rozumu se vymyká i to, že by stát mučil, ponižoval a nelidsky zacházel s ženami jen tím, že jim neumožní potrat. Jistě by stížnost mohla uspět, kdyby za infanticidium hrozily nepřiměřené tresty, např. doživotní vězení. Skutečnost, že irským občankám, které odjely na potrat do Anglie a vrátily se bez jakéhokoli trestu, je více než výmluvná. Sotva lze mluvit o nějaké diskriminaci. Irští lékaři mohou dle svého svědomí bez vnějšího omezení poskytovat ženám informace o možnosti potratu v zahraničí a irská ústava garantuje, aby všem ženám byla poskytnuta nejlepší zdravotní a sociální péče po skončení těhotenství, ať bylo skončeno jakýmkoli způsobem a za jakýchkoli okolností. Potrat je v Irsku povolen v případech, kdy je život ženy těhotenstvím vážně ohrožen, např. v případě mimoděložního těhotenství. Navíc za potrat není považována nutná či život zachraňující léčba ženy, i pokud vede k smrti plodu.

Vrcholem zvrácené logiky navrhovatelek je domáhat se ochrany soukromí. Irské právo správně uznává, že těhotenství není soukromou záležitostí rodičky naopak její soukromí musí respektovat zájmy nenarozeného života. Stejně tak odvolání na údajnou diskriminaci na základě pohlaví je výsměchem nenarozeným, kteří jsou naopak diskriminováni liberálním potratovým režimem většiny evropských zemí.

Prioritou je ochrana života

Propotratová lobby ve svém komentáři poskytnutém štrasburskému soudu dále tvrdí, že irská právní úprava je v rozporu s mezinárodním právem. Přitom žádný mezinárodní konsensus, co se týče potratů, neexistuje. Rozhodně z mezinárodního práva nevyplývá právo na potrat a stejně tak často používaný eufemismus sexuální a reprodukční zdraví, který se zastáncům potratu daří propašovávat do různých druhořadých dokumentů mezinárodní povahy, zdaleka neznamená, že toto zdraví zahrnuje právo na potrat.

Naproti tomu všechny mezinárodně uznávané dokumenty v oblasti lidských práv staví na vrchol ochranu života. Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 podtrhuje tuto všeobecnost práva na život a Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989 určuje, že dítě z důvodu fyzické i mentální nedospělosti má právo na péči včetně příslušné právní ochrany, a to před i po narození. Taktéž kupříkladu Mezinárodní pakt o lidských a občanských právech, ratifikovaný 144 státy v roce 1996, výslovně zakazuje trest smrti pro těhotné ženy s cílem ochránit život nevinného nenarozeného dítěte.

Následky potratu

Avšak zcela klíčový je argument, že potrat má řadu fyziologických a zejména psychologických následků. Samy navrhovatelky operují argumentem, že cesta na potrat do Británie vedla ke zdravotním komplikacím což si protiřečí s postojem propotratové lobby, že uvolněná potratová legislativa svědčí blahobytu a zdraví žen.

Studie, která probíhá již 25 let na Novém Zélandu, jednoznačně dokazuje, že ženy následkem potratu trpí častými depresemi, pocitem méněcennosti, úzkostmi a pokusy o sebevraždu. Asi 10% legálních a profesionálně prováděných potratů působí ženám závažné komplikace včetně perforace dělohy a neplodnosti. Navíc případná následná těhotenství jsou spojena s častými komplikacemi, jako je předčasný porod a další zdravotní rizika pro dítě i matku. Není tedy divu, že irské zákonodárství matku a dítě chrání a kojenecká úmrtnost je proto v Irsku nejnižší v Evropě.

Hranice svobody

Věřím ve vítězství spravedlnosti proti svévoli, zdravého rozumu proti ekonomickým zájmům, života proti smrti.

Na výrok Evropského soudu pro lidská práva si budeme muset počkat několik měsíců. Doufám, že stále platí vše­obecná zásada, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého. I kdyby se ten druhý přechodně nacházel v lůně prvního. Uzná tuto zásadu i štrasburský soud?

Josef Mudra