Monitoring srdce

Stojíme opět na prahu postní doby. Doby, kterou bychom měli prožít dobře, a  spravedlivě. Co to znamená?

Žít spravedlivě znamená dát každému, co mu náleží. Takové slovo ale spíše vnímáme jako možnost malé pomstičky tomu, kdo se na nás provinil. Občas se obracíme k soudům s nadějí, že naše pře bude spravedlivě vyřízena. Zjišťujeme pak, že podstatné skutečnosti nelze zajistit právem.** Totiž, že soudní výrok nakonec bývá jen důsledkem konsensu v tom, co je zlé a co nikoli, a společenskou dohodou o odpovídajícím rozsudku a o následcích v podobě trestu. Lidská spravedlnost. A další poloha spravedlnosti: I kdyby se humanitární organizace, vojáci a další složky na Haiti zhostily všech úkolů na jedničku, přesto nezvládnou být spravedlivými ve smyslu, že každý dostane přesně, ani víc, ani méně, lékařskou péči a potraviny v potřebné kvalitě, množství a včasnosti.

Vypadá to, že nám v konání dobra brání jakési zlo. Máme tendenci dávat takovému zlu vnější příčinu. Prý ji stačí odstranit, a bude pokoj. To je naivní a odporuje to praxi. Každý víme, jak často si myslíme něco nedobrého o druhém, jak snadno vzkypíme při nevhodném slově Je to věcí rozpoložení srdce. Monitorujme dobře! Je to zaujatost pro dobro, chuť po pokoji, odvaha připisovat nadějeplné konce zašmodrchaným událostem, co dělá člověka člověkem.

Do naší neschopnosti obrušovat hrany nedůvěry, do naší nedostatečnosti, do naší neochoty k oběti přichází Bůh jménem Ježíš, povoláním Kristus, dobrovolně svázán lidskou tělesností. Pokorným vystavuje jízdenku na vlak do stanic Odpuštění a Přátelství. Buďme pozornými cestujícími a nenechejme se okrást o to, co velikého pro nás přichystáno jest.

P. Martin Holík