...který byl pro nás bičován

K nové knize o Janu Pavlu II.

Na prahu postu vyšla kniha P. Slawomira Odera, postulátora beatifikačního procesu Jana Pavla II. Pod názvem Proč je svatý: Pravda o Janu Pavlu II. podle postulátora jeho beatifikační kauzy přináší kniha přes 100 svědectví o papežově životě. Pater Oder na knize spolupracoval se Saverinem Gaetou, spisovatelem a mariologem.

Kniha upoutala pozornost světa zejména svědectvími o papežově umrtvování, k nimž patřilo i bičování a spaní na podlaze. **Kardinál Saraiva Martins však především zdůrazňuje hloubku jeho modlitby. Byl celý jakoby ponořen do Boha, říká. Byl to muž Boží a jeho intenzivní modlitba byla pravou evangelizací.

Praxe umrtvování, k níž patří tělesné újmy, a především tvrdá kázeň, je velmi stará. Bičování bylo už ve starověku často užívaným trestem a kajícník ho vlastně udílí sám sobě.

Také Kristus byl bičován, a tak kajícník, který bičuje sám sebe, chce být účasten Kristova utrpení. Z historie víme, že sebe-bičování praktikovali nejen světci, ale i ostatní křesťané, duchovní i laici (svatý Tomáš Morus).

Světský tisk se soustřeďuje na papežovy umrtvující praktiky jako na podivnost, která vlastně zpochybňuje papežovu osobu. Je to zvláštní. Právě v dnešní době potkáváme na každém druhém rohu fitness--centrum, kde si lidé ukládají mimořádné námahy jen proto, aby zdokonalili své tělo. Ženy se masově umrtvují dietami na zhubnutí. Tyto praktiky se světu jeví jako správné a náležité, pokud jsou soustředěny na vlastní tělo. Je-li jejich cíl duchovní, tedy přiblížení ke Kristu, chápou se na-opak jako nepřirozené a stávají se senzací.

Zdá se mi, že spor zde není ani tak o správnosti umrtvovacích praktik, jako spíše o cíli lidského konání. A o vztahu člověka k Bohu, což je nejzákladnější otázka naší doby.

Michaela Freiová