Naše skandály a jejich dopady

Nevěra ministra Kocába se stala skandálem týdne. Není to nic nového, schéma je pořád stejné. Stárnoucí muž u moci (a peněz), mladší milenka. Na smetiště dějin odchází manželka, která desítky let podporovala svého muže v jeho krušných začátcích i na jeho vzestupu.**

Veřejný, především mediální dopad těchto příběhů je také stále stejný. Skandály jsou populární. Stárnoucímu muži stoupají politické body, píše se o něm, je fotografován. Odložená manželka je občas kárána: kam se to pořád cpe? Milenka nedopadne vždycky nejlépe, ale stačí se napakovat.

Něco jiného je dlouhodobý, celospolečenský dopad našich skandálů, a ten pokládám za nejdůležitější. Politici, kteří vedou normální rodinný život, nejsou příliš populární a někdy jsou označováni za suchary. Věrnost vůči ženě a odpovědnost vůči dětem se přestala cenit, protože skandály jsou zábavnější.

Jenže rodina patří k institucím (a stojí mezi nimi na prvním místě), které drží společnost pohromadě. Je to konstrukce, která podpírá civilizační stavbu, v níž všichni žijeme. Co se stane, překročí-li její narušení kritickou mez?

Není to tak dávno, co jsme všichni kroutili hlavou nad neštěstím skupiny Romů, která šla krást kovy. Pustila se do lešení podpírajícího jakési zchátralé skladiště, a podřezávala je tak dlouho, až jim to celé spadlo na hlavu. Byli u toho, tuším, dva mrtví.

Přitom se ale celá naše společnost chová naprosto stejně. Podřezáváme si nad sebou opory naší vlastní civilizace. Až se zhroutí (a nemá do toho daleko), octneme se v chaosu, podobném rozbombardovaným městům válečné Evropy. Život v něm bude asi velmi těžký.

Michaela Freiová