Spěchej do Církve, kde rozkvétá Duch

V den Letnic byl Duch Svatý pod letničními znameními větru a ohně viditelně seslán Církvi. Zmocnil se jí, aby jí dal energii, která ji shromáždí a ponese vstříc Parusii. Začala tak poslední doba světa, čas Církve.**

Duch Svatý bez ustání neviditelným způsobem rozněcuje oheň, který v srdci Církve zažehlo Vtělení a Letnice. Je to jedno z nádherných tajemství života Církve: božské osoby k ní bez ustání přicházejí a pokaždé v ní existují novým způsobem nebo lépe řečeno (protože se nemění Bůh, ale Církev), Církev začíná vždy novým způsobem existovat v božských osobách a neustále se blíží k oltáři Boha, jenž je radostí jejího mládí.

Duch Svatý stále neviditelným způsobem naplňuje Církev a dává jí život. Svatý Augustin říká, že Duch je duší Církve. Jeho úkolem je připodobňovat Církev Kristu, vést Církev Nevěstu na její pouti časem, podobně jako Slovo vedlo na pouti časem lidství Ježíše, který je Ženichem.

Otec je tak říkajíc lokalizován v díle stvoření, Syn v díle vykoupení a Duch Svatý v životě Církve. Svatý Irenej vystihuje poslání Ducha slovy: Tam, kde je Církev, je také Duch Boží, a tam, kde je Boží Duch, tam je i Církev a všechna milost. Jeho učedník Hippolyt pak na tomtéž základě formuluje pozvání: Spěchej do Církve, kde rozvétá Duch.

Poslední doba světa je čas, kdy Církev musí zaujmout Kristovo místo a snášet příkoří určená jemu. Je to čas, kdy je Církev na své pouti pronásledována lidmi, a utěšována Bohem. Musí projít časem zkoušek a mučednictví, ale neputuje sama ani bez cíle. Spolu s Duchem volá Nevěsta k Ženichovi: Přijď! A Ženich odpovídá: Ano, přijdu brzy! (Zj 22,1720)

Z knihy Ch. Journet: Promluvy o Duchu svatém (Krystal OP, Praha 2009)

redakčně upraveno