Senegal: Žebrání dětí z muslimských škol

31.08.2010, ZENIT


Senegal: Žebrání dětí

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Vláda v Senegalu přijala tento týden rázná opatření proti žebrání. Tato činnost, která se rozvíjí díky štědrosti muslimů, je praktikována v ulicích města Dakar a ve vnitrozemí především dětmi.** Vláda nyní rozhodla, že každý, kdo bude přistižen při žebrání na veřejných místech, bude potrestán. Senegal je ve světě jedinou muslimskou zemí, pro kterou je žebrání přijatelnou a tolerovanou činností.

Podle průzkumu, který provedl Světový dětský fond OSN (Unicef), postihuje v Dakaru, hlavním městě Senegalu, tento fenomén zhruba 7 600 dětí. Jedná se o zemi, kde většinu populace tvoří muslimové. Rodiče chtějí svým dětem umožnit náboženské vzdělání, a proto je posílají do koránských internátních škol.

Podle Human Rights Watch (HRW), nevládní organizace na ochranu lidských práv, většina marabu (učitelů koránu) využívá vzdělání jako záminku k hospodářskému vykořisťování dětí. Ve více než 100 internátních školách si marabu přijde běžně na 20 až 60 tisíc dolarů za rok, uvádí HRW. Tato organizace ve své nedávno zveřejněné zprávě odhaduje, „že desetitisíce dětí navštěvujících internátní školy koránu jsou vystaveny podobným podmínkám jako v otroctví“. HRW dokonce požaduje po senegalské vládě, aby učitelé koránu byli postaveni před soud a ve svých školách upravili předpisy.

Děti od 4 do 12 let, špinavé, otrhané, s prázdnou plechovkou v ruce postávající na křižovatkách, před tržnicemi, synagogami a na velkých prostranstvích, jsou součástí dekoru největších senegalských měst. I když dávají přednost penězům, malí talibánci neodmítají ani zbytky jídla, cukr či rýži, protože jejich pán od nich požaduje denně určitou sumu peněz nebo jejich ekvivalent v zásobách jídla.


Další články



Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Společenství svatých

30.10.2026, RC Monitor 20/2026

V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.