Benedikt XVI: Ovoce evangelizace závisí na víře a modlitbě

Benedikt XVI. přijal 11. září účastníky kongresu pro nedávno vysvěcené biskupy, jenž je pravidelně pořádán v této roční době Kongregací pro evangelizaci národů.

Papež začal své poznámky odkazem na výzvy, kterým musí čelit, „zejména v křesťanských komunitách, které žijí svou víru v obtížném prostředí kde, kromě různých forem chudoby, musí čelit pronásledování pro svou křesťanskou víru“. **V této souvislosti upozornil preláty na jejich „povinnost živit naději lidí, sdílet jejich těžkosti, čerpat inspiraci z Kristovy lásky, která spočívá v péči, láskyplnosti, soucitu, pohostinnosti, dostupnosti a zájmu o problémy lidí, pro které jsme připraveni dát naše životy“.**

Když Svatý otec hovořil o biskupské službě, vysvětlil, že „může být chápána jen na základě Krista, zdroje jediného a nejvyššího kněžství, jehož účastníkem je biskup učiněn. … K následování Krista je nutné věnovat odpovídající časovou dobu k tomu ´být s ním´, kontemplovat ho v důvěrnosti modlitby. … Zůstávat často v Boží přítomnosti, být mužem modlitby a adorace jsou prvořadé povinnosti, ke kterým je pastýř volán“.

Poté co zdůraznil, jak „život biskupa musí být ustavičným obětováním se Bohu za spásu jeho církve a zvláště za spásu duší svěřených do jeho péče“, papež poznamenal, že „úřad biskupa, podobně jako kněze, nesmí být nikdy špatně chápán ze světského hlediska. Je to služba lásky.“

„Přijetí a ovoce hlásání dobré zvěsti jsou těsně spojeny s kvalitou víry a modlitby. Ti, kdo jsou voláni ke službě kázání, musí věřit v Boží moc, která se projevuje ve svátostech a která je doprovází při jejich povinnosti posvěcovat, řídit a hlásat. Musí věřit a žít, co hlásají a slaví.“

„V mnoha případech,“ pokračoval Benedikt XVI., společenství, v němž preláti působí, „představuje minoritu. V této situaci je poslání biskupa zvláště náročné. Dokonce jsou to přesně takové okolnosti, kdy, skrze vaši službu, může evangelium vyjevit celou svou spásnou moc. Nesmíte se poddat pesimismu a odstrašování, protože je to Duch svatý, jenž vede církev a dává jí … odvahu vytrvat a hledat nové metody evangelizace, jakož i dosáhnout k dosud neprozkoumaným oblastem.“

„Křesťanská pravda, připojil na závěr, „je přitažlivá a přesvědčivá, protože odpovídá na hlubokou potřebu lidské existence tím, že přesvědčivě ohlašuje, že Kristus je jediným Spasitelem všech lidí a všeho lidstva. Tato zvěst zůstává platná dnes právě tak, jako tomu bylo na začátku křesťanství, kdy došlo k prvému velkému misijnímu šíření evangelia.“