Kníže Václav se rozhodl pro nový životní styl: ve znamení kříže

dětí, vnuků či pravnuků, z generace na generaci. To jsou hlavní prameny svatováclavských legend, kterým však mnohdy nerozumíme, protože je

Tak mluví Václav, váš svatý kníže:

Žádný nepřítel vás nesvírá, máte svobodu? Odpovíte - ano. Jste spokojeni živi? Řeknete - ne. Jste v bezpečí? Řeknete - ne. Je moje a vaše země ohrožena? Přiznáte, že ano. Zeptám-li se kým, budete mi vykládat, čím je ohrožena. To vím. Ptám se vás kým? A vaše řeč je výmluva a zbabělá lež. Moje země je ohrožena, pustošena a zbědována vámi.

Mou zem, úrodnou a bohatou, jste zadlužili tak, že by ji věřitel mohl i s vámi prodat do otroctví. Jste poživační, nestřídmí a líní. Nevymlouvejte se, že jste uhonění, honíte se za nepravými věcmi. Moje zem byla útočištěm pronásledovaných a ostrovem spravedlnosti. Dnes se tu poctivý spravedlnosti těžko dovolává a často se jí nedožije.

Mou zem, která proslula svou kulturností, jste naplnili nevkusem a neřádem, přilákali jste hazardní hráče a podvodníky všeho druhu. Je těžko najít místo, které není smetiště, a domov, kde se nehádají.

Moji mladí muži, kteří by dříve ztrestali i jen křivý pohled na ženu, dnes prodávají děvčata u cest, jako se dřív prodávaly kusy slaniny a džbánky medu.

Po mé zemi se potloukají zvlčilé děti: nikdo je neokřikne, nikdo nevychovává, nikdo je nemiluje – jsou na obtíž. V jakýchsi domech podobných čekárně před márnicí se krčí opuštění, zanedbaní rodiče.

To je ta krásná země, země česká, domov váš.