Bílý dům se spojil s konzervativci Nejvyššího soudu v případě náboženských škol

V listopadu došlo k překvapivému souhlasu mezi některými nejkonzervativnějšími soudci Nejvyššího soudu a Obamovy administrativy.

V souvislosti s případy týkajícími se daňových úlev a církevního školství, které se ocitly u soudu pro podezření z nepřijatelné formy státní podpory náboženským organizacím, se pod palbou kritiky ocitla aktivita Arizonské křesťanské organizace školního vyučování (Arizona Christian School Tuition Organization). Kritizuje ji skupina občanů, která tvrdí, že vládní program daňových úlev z roku 1997 je nepřijatelnou formou podpory církví od státu. Program umožňoval daňovým poplatníkům dávat peníze různým soukromým stipendijním nadacím, místo toho, aby zaplatili stejnou částku státu na daních.

V roce 2002 ustanovil Nejvyšší soud, že program školních poukázek ve státu Ohio, který dává rodičům příspěvek na školné, použitelné v řadě sekulárních i náboženských škol, neporušil ústavní zákaz podpory náboženství státem. Nicméně, v dubnu 2009 komise soudců z 9. amerického obvodního odvolávacího soudu ustanovila, že by i přesto mohl být arizonský program daňových dobropisů státní formou podpory náboženství.

**Obamova administrativa s výrokem nesouhlasila a poznamenala, že arizonský zákon nezvýhodňuje náboženské školství a projde zkouškou ústavnosti přinejmenším stejně snadno jako poukázky v Ohio. Když 3. listopadu nejvyšší soud posoudil argumenty případu, soudcové Antonin Scalia, Samuel Alito a předseda Nejvyššího soudu John Roberts se shodli se stanoviskem Bílého domu.**

Ve významném gestu podpory křesťanské organizace školního vyučování současný americký generální prokurátor Neal Kaytal řekl, že oponenti daňových dobropisů neměli pravdu. „Ani cent“ peněz daňových poplatníků nejde na financování náboženských škol, poznamenal generální prokurátor.

Tudíž, jak pravil generální prokurátor vybraný Obamou, protivníci arizonského zákona by si nemohli stěžovat, jako daňový poplatníci, ani by nemohli tvrdit, že dochází k podpoře náboženství státem.

Na základě tohoto uvažování se předseda Nejvyššího soudu Roberts zeptal Paula Bendera, právníka z Phoenixu, který zastupuje kritiky zákona, jak může stát „diskriminovat na základě náboženství“, když ve skutečnosti nemonitoruje, jestli jednotlivci využívají daňový dobropis pro přispívání náboženským či sekulárním stipendijním nadacím.

Soudce Scalia šel ještě dál a vyjádřil se, že nevidí žádný skutečný rozdíl mezi arizonským systémem daňových dobropisů a rozšířené praktice daňových odpočtů, které si mohou jednotlivci nárokovat za své dary náboženským charitám.

Bender odpověděl, že přestože zákon byl napsán nábožensky neutrálně, vláda tím přesto umožňovala směřování osobních peněz, které by si jinak mohla ze zákona přivlastnit, ve většině případů do náboženských škol.

Podle Fóra náboženského a veřejného života (Pew Forum on Religion and Public Life) by soudní výnos, který se očekává před létem, mohl ovlivnit několik dalších případů, které se řeší u nižších soudů, které přímo ohrožují zákonná privilegia náboženských skupin.