Benedikt XVI.: Dnes je třeba ukazovat krásu a rozumnost víry

V pondělí 13. června vpodvečer zahájil Benedikt XVI. v lateránské bazilice sympozium římské diecéze za účasti místních biskupů, kněží a pastoračních asistentů a katechetek. Tématem letošního sympozia byla křesťanská iniciace: Radost ze zrození k víře v římské církvi.

„Vybavuje se mi, že jsem právě v této bazilice při jedné přednášce během římské synody citoval slova, která mi napsal v jednom stručném dopise Hans Urs von Balthasar: „Víru nelze předpokládat, nýbrž předkládat“. **Právě tak tomu je. Víra se ve světě neuchovává sama od sebe, nesdílí se automaticky v srdci člověka, ale musí být neustále hlásána. A zvěst víry, aby byla účinná, musí vycházet ze srdce, které věří, doufá a miluje, ze srdce, které se klaní Kristu a věří v moc Ducha svatého!“

Tak je tomu již od počátku, pokračoval dále Benedikt XVI. s odvoláním na sv. Lukáše, který ve Skutcích apoštolů podává první vyznání víry, které svatý Petr po Seslání Ducha svatého předložil lidu, shromážděnému v Jeruzalémě: „Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali“ (Sk 2,36).

Tato zvěst „pronikla srdce těch, kteří ji slyšeli“. Taková reakce byla zajisté způsobena Boží milostí: všichni pochopili, že toto prohlášení realizovalo přísliby a každému umožnilo toužit po obrácení a odpuštění vlastních hříchů. Petrova slova se neomezovala na pouhé oznámení faktů. Sdělovala jejich význam a spojovala Ježíšovu událost s Božími přísliby, s očekáváním Izraele, a tudíž i s očekáváním každého člověka. Lid Jeruzaléma pochopil, že Zmrtvýchvstání Ježíše je s to osvítit lidskou existenci. A z této události se skutečně zrodilo nové porozumění důstojnosti člověka a jeho věčného údělu, vztahu mezi mužem a ženou, nejzazšího významu bolesti a úsilí při vytváření společnosti. Odpověď víry se rodí, když člověk z milosti Boží objevuje, že věřit znamená nalézt pravý život, „plný život“.“

Benedikt XVI. podotkl, že dnes je třeba ukazovat krásu a rozumnost víry, což vyžaduje od každého pokřtěného, aby šířil evangelium v důvěřivém úsilí, neseném jistotou, že v srdci člověka stále působí milost Boží. Především se to týká rodičů:

„Všichni tatínkové a maminky jsou povoláni spolupracovat s Bohem při předávání nedocenitelného daru života, ale také umožnit poznat Toho, který je Životem. … Již od malička potřebují děti Boha a jsou schopny vnímat Jeho velikost; dovedou ocenit hodnotu modlitby, rozhovoru s tímto Bohem včetně náboženských obřadů a stejně tak i rozeznat rozdíl mezi dobrem a zlem.“

Benedikt XVI. pak aplikoval známý citát sv. Cypriána »Nikdo nemůže mít Boha Otcem, není-li jeho matkou církev« na praktickou rovinu výchovy dětí v pozdějším věku:

„Křesťanské společenství odevždy doprovázelo formaci dětí a mládeže a pomáhalo jim nejenom rozumem chápat pravdy víry, ale také žít zkušenost modlitby, charity a bratrství. Slovu víry hrozí, že oněmí, pokud nenachází společenství, které ho uvádí do praxe a činí ho živým a přitažlivým. I dnes jsou oratoře, letní tábory, malé i velké zkušenosti ve službě druhým velkou pomocí pro dospívající mládež, která kráčí cestou křesťanské iniciace, aby v ní uzrávalo důsledné životní nasazení.“

V závěru své přednášky Benedikt XVI. poukázal na potřebu výchovy ke ztišení a niternosti, aby modlitba pomáhala nalézat Pravdu, která přebývá v našem srdci; povzbudil katechety k věrnosti víře církve a zároveň ke katechetické tvořivosti a doporučil užívání Katechismu katolické církve.