Nositel Nobelovy ceny o událostech v Madridu

Ať už jsme věřící nebo ne, všichni bychom se měli radovat z toho, co se událo v Madridu, v těch dnech, kdy se nám zdálo, že Bůh existuje a že katolicismus je jediným a pravdivým náboženstvím a všichni jsme se – coby hodné děti – dávali vést Svatým otcem za ruku do království nebeského – píše Mario Vargas Llosa v posledním vydání Osservatore Romano. Loňský laureát nobelovy ceny za literaturu, sám deklarovaný agnostik,** se zamýšlí nad právě uběhlými Světovými dny mládeže. Podle španělského spisovatele byly obrazem toho, co zůstalo z Církve po reformách Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Bez jejich obratu směrem k tradici a konzervatismu, by se Církev rozložila zevnitř v postupující modernizaci a demokratizaci, o níž sní progresisti, ale není ničím jiným než právě snem – upřesňuje Vargas Llosa. Dnešní katolicismus je sjednocenější, aktivnější a energičtější než před lety, kdy se vyčerpával ve vnitřních ideologických sporech, píše španělský spisovatel peruánského původu. Podotýká zároveň, že cenou za reformy posledních dvou papežů je zmenšení zástupu věřících. Bilance je ale pozitivní, ujišťuje laureát nobelovy ceny. Viděli jsme to právě v Madridu. Nikoliv úpadek, nýbrž zdravá vitalita a dynamismus.

Podle Vargase Llosy by tento obrat měli vítat všichni. Demokratická společnost totiž potřebuje oporu v náboženství. Jakkoliv nás skvělé mozky přesvědčovaly, že ateismus je jediným racionálním a logickým vyústěním poznání a nahromaděných zkušeností, věda ani kultura nejsou s to zastoupit náboženství – tvrdí spisovatel. Většina normálních lidí bude vždy hledat oporu v transcendenci. Leč současná kultura není vůbec schopna zhostit se tohoto úkolu. Rezignovala na hledání podstatných a hlubokých odpovědí, na velké otázky člověka o životě, smrti a osudu. Místo toho se stala buď lehkou hrou nebo kabalou pro nesrozumitelné a arogantní experty. Proto – uzavírá Vargas Llosa – buďme rádi za to, co se odehrálo v Madridu.