Světové dny mládeže 2011 - třetí den v Madridu

Dopolední katechezi v pavilonu, kdy se během Světových dní mládeže v Madridu scházejí mladí čeští poutníci, měl arcibiskup olomoucký Jan Graubner, a to na téma: „V Kristu zapusťte kořeny.“ V ní nás vyzal, abychom svou víru v Boha „stavěli na základech, které nespadnou ani při zemětřesení.“ V souvislosti s tím vzpomněl svou vizitaci práce české Charity na Haiti po zemětřesení. Všiml si, že domy na Haiti spadly, ale v sousední Dominikánské republice, kde síla zemětřesení byla téměř stejná, dost domů přežilo – a to i 20-ti patrových. Domy na Haiti však spadly - protože neměly dobré základy. Proto máme budovat pevný vztah s Bohem. Ale nejen s ním: „Jak se buduje celoživotní přátelství? Jak se buduje manželství? Jak se buduje vztah s Bohem? Snažte se každý den jednat podle Boha. Studujte katechismus, teologii, ale především budujte vztah. Proč lidem krachuje manželství, …, víra? O to je třeba stále pečovat!“ Na závěr připomenul, že Pánu Ježíši na nás záleží, že nám rozumí: „Chceš se přesvědčit, že Ježíši na Tobě záleží a že ti rozumí? Choď adorovat ke svatostánku. Ježíš má na Tebe vždy čas.“

Po katechezi přišla na řadu opět svědectví některých z účastníků, jak Bůh mluví skrze jejich životy. Druhý příspěvek přednesl jeden mladík, který se přiznal k tomu, že ho Bůh obdaroval talentem k atletice, takže se už ve 14-ti letech dostal mezi dvacetileté kluky snad v národním sportovním klubu. Několikrát stál na národních závodech i na stupních vítězů. A říkal si: „Pane Bože, co je mým úkolem zde?“ Postupně pochopil, že má pro ostatní v klubu být svědkem Kristovým. V celém klubu byl věřící on a ještě jeden kamarád. Občas chodili všichni do hospody a vedli různé debaty: „ Jednou to pak sklouzlo k tomu, že si říkali, kdo s kým spí atd. „Pak se zeptali mě a já jsem řekl, že s nikým nespím, že to až po svatbě. Že jsem věřící a nemám potřebu teď s někým spát. Oni to nechápali. Když jsem pak po letech z klubu odcházel, přišel za mnou i jeden z členů, který mi řekl: Víš, pro mě je církev jednou z nejhorších institucí, ale tebe si vážím.“ Na konci nám zdůraznil, že je důležité: „Zaprvé – být hrdý na to, že jsem křesťan. Zadruhé - mít rád ostatní a dělat to, co ostatní – kromě hříchu. A zatřetí - být pevně zakořeněn v Krista, protože bez něj to nejde.“ Dlouho jsme mu tleskali.

Následnou mši svatou sloužil otec biskup Fr. Lobkowicz. Při homilii kázal o úctě k jménu Ježíš. Připomenul, že se často vyslovuje, ale že v Písmu svatém je psáno: „Při Ježíšově jménu ať poklekne každé koleno a každý jazyk ať vyzná, že Ježíš Kristus je Pán.“ Se smyslem pro humor poznamenal, že kdyby to všichni Češi začali aplikovat, asi by se hned rapidně snížil problém s obezitologií v ČR. Dále však rozvíjel úctu k jménu našeho Pána a Spasitele: „Vždyť je to ten, kterého jednou uvidíme na vlastní oči,“ a jeho působení v našem životě: „Až budete jednou tomu vašemu nebo té vaší říkat: „Odevzdávám se Ti a přijímám tě za manžela či manželku“ – to bude ve vás mluvit Ježíš!“ Na závěr nám popřál, abychom se jménem Ježíš umírali na rtech..

Po mši svaté se konaly již tradiční diskuzní skupinky o tom, co jsme dopoledne slyšeli a následně se vypravili sehnat si oběd. Odpoledne jsme mohli opět obdivovat památky a muzea Madridu nebo se zúčastnit nějakého ze stovek programů „Festivalu mladých“. Večer jsme se mohli zúčastnit uvítacího ceremoniálu se sv. otcem, který v tento den dorazil mezi nás. Konal se na náměstí Cibelis, přičemž papež měl projet ještě dvěma přilehlými ulicemi. Ty byly okupovány již od brzkých odpoledních hodin, kdy slunce ještě pěkně pražilo. Český realizační tým nabídl jako alternativu adoraci na plácku školy, u které sídlí „České národní centrum.“