Křesťané otevírají nové školy, aby dostali chlapce z vlivu teroristů

10.09.2011, Fides

„Nadace Masihi“, která hájí práva pákistánských křesťanů a pracuje pro společenský a kulturní rozvoj celé společnosti, se zaměřuje na vzdělávací systém: ten je klíčem ke změně postojů ve společnosti. Nové školy otevřela např. v Quettě (Balúdžistán), kde je hustota teroristických útoků vysoká, a v křesťanském ghettu v Islámabádu. Cílem jejich úsilí je „vzít půdu islamistickým a teroristickým skupinám, které manipulují s dětskou myslí, orientují děti k radikalismu a mění je v sebevražedné atentátníky“.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Prostředky pro budování škol získává cestou „adopce učitelů“. Dárci přispívají tak, že platí učitele, kteří chtějí **vzdělávat děti, jež jsou jinak odsouzeny k chudobě, ignoranci a analfabetismu. Školu v Quettu navštěvuje 450 křesťanských i muslimských chlapců. V tomto prostředí se děti učí lidským hodnotám, vzájemnému respektu a nedotknutelnosti lidské osoby, koexistenci a míru.

Nadace působí také v Nepálu, v Indii a jinde. Její zakladatel a ředitel je protestantský pastor, rodilý Pákistánec.

Další články

Jak poznáváme Boha, když ho nevidíme?

17.07.2026, RC Monitor 13/2026

Boha nikdo z nás neviděl. A přece o Něm křesťanství mluví s jistotou. Jak je to možné? Možná jsme si zvykli klást špatnou otázku. Nejde ani tak o to, proč Boha nevidíme, ale proč očekáváme, že by měl být viditelný jako věc mezi věcmi. Pokud Bůh přesahuje materiální svět, nemůže být zachytitelný smysly stejně jako ostatní skutečnosti. A přesto to neznamená, že o Něm nemůžeme nic vědět. Katolická tradice naopak trvá na tom, že Boží neviditelnost není překážkou poznání, ale výzvou. Výzvou zapojit celé lidství: rozum, zkušenost, citlivost pro krásu i schopnost víry.

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.