Papež v Německu – sobota

Již krátce po třetí hodině ráno se věřící shromažďovali na náměstí před erfurtskou katedrálou Panny Marie, kde od devíti hodin vyvrcholil pobyt Svatého otce v Erfurtu mší svatou, slouženou k poctě svaté Alžběty Durynské, zvané též Uherské, patronky této spolkové země, uctívané také německými evangelíky. Relikviář s jejími ostatky byl umístěn poblíž hlavního oltáře a rovněž liturgické texty byly převzaty z diecézní liturgie uctívající svatou Alžbětu Durynskou.

Na tomtéž místě, kde před více než dvaceti lety hovořil Helmut Kohl o znovusjednocení Německa,** dnes Svatý otec asi třiceti tisícům věřících připomněl, že „hnědá i rudá diktatura působily na víru jako kyselý déšť“.

„Všichni jsme přesvědčeni o tom, že ona nově nabytá svoboda napomohla větší úctě k lidskému životu a umožnila otevřít řadu dalších možností. Klade se však přirozeně otázka: přivedli nás tyto možnosti k větší víře? Neleží základní kámen víry a křesťanského života jinde než ve společenské svobodě?“

dotázal se Benedikt XVI. a uvedl příklad mnoha rozhodných katolíků, kteří zůstali církvi a Kristu věrni i v situaci vnějších nesnází, za druhé světové války i během komunistické ideologie. Zmínil se pak o svatých, od kterých lze čerpat odvahu k novému probuzení – svaté Alžbětě Durynské, služebnici chudých, svatém Bonifáci, „apoštolovi Německa“, irském misionáři svatém Kiliánovi a patronovi zdejšího chrámu, svatém Severovi z Raveny. Společným rysem těchto postav je radikální odpověď na Ježíšovo volání.

Víra ve své podstatě vždycky znamená věřit společně s druhými. Nikdo nemůže věřit sám. Víry se nám dostává ze slyšení, jak praví svatý Pavel, a naslouchat znamená být spolu, duchovně i fyzicky. Jedině ve velkém společenství věřících všech dob, kteří nalezli Krista a kteří byli nalezeni Kristem, mohu věřit já. Za skutečnost, že mohu věřit, vděčím na prvním místě Bohu, který se ke mně obrátil a víru ve mně „zažehl“. Ale velmi konkrétně vděčím za svou víru také těm, kteří jsou mými bližními, uvěřili přede mnou a věří společně se mnou. Tím „společným“, bez čehož není žádná osobní víra, je církev. A tato církev se nezastavuje na hranicích jednotlivých zemí. Ukazují nám to různé národnosti svatých, které jsem už jmenoval: maďarská, anglická, irská a italská. Zde se ukazuje, jak je duchovní sdílení důležité a že zahrnuje církev na celém světě. Pro růst církve v naší zemi je a v každé době zůstane základní věcí, že věříme společně napříč kontinenty a učíme se věřit jedni od druhých. Pokud se katolíci v Německu otevřou celé víře tak, jak o ní svědčila církev v celých dějinách, pak má katolická víra budoucnost i jako síla veřejného života v Německu.“

Politické změny v Německu před dvaadvaceti lety byly „motivovány nejen touhou po bohatství a možnosti cestovat, nýbrž podstatně také touhou po pravdivosti, oživované díky lidem, kteří byli připraveni obětovat svůj život ve službě Bohu a bližním, zdůraznil Svatý otec.

„Tito lidé, i zmínění svatí, nám dnes dodávají odvahy, abychom využili onu novou situaci. Nechceme se utopit v čistě soukromé víře. Chceme získanou svobodu zodpovědně uplatňovat. Tak se budeme podobat slavnému zvonu erfurtské katedrály, který nese jméno Gloriosa, „Slavný“. Je to největší zavěšený středověký zvon na světě. Je živým znamením našeho hlubokého zakořenění v křesťanské tradici, ale také signálem k novému začátku a misijní výzvou. Tento zvon zazní i dnes na konci naší bohoslužby. Má nás povzbudit, abychom slávu Boží po příkladu svatých činili viditelnou a slyšitelnou a žili tak ve světě, kde Bůh existuje a dává životu smysl i krásu.“

,

zakončil Svatý otec svou promluvu k věřícím v Erfurtu.

Benedikt XVI. se poté z erfurtského letiště vydal na 380 km dlouhou cestu a přistál na vojenském letišti Lahr, které se nachází asi 50 km od Freiburgu im Breisgau. Na letišti papeže přivítali státní a církevní představitelé Bádenska-Württemberska, které je třetí největší zemí německé federace se silnými křesťanskými tradicemi. Z téměř jedenácti milionů obyvatel se jich zhruba 7 a půl milionu hlásí ke katolické (3,9) a protestantské (3,4) církvi. Hlavním městem je historická württemberská metropole Stuttgart.

Svatý otec nejprve vstoupil do katedrály zasvěcené Panně Marii, kde jej očekávalo asi osm set řeholníků a řeholnic a skupina postižených. Po adoraci následovala modlitba Anděl Páně a podpis do zemské i městské knihy hostů.

V odpoledních hodinách zde Svatý otec k asi dvacetiminutovému soukromému rozhovoru přijal bývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla s jeho chotí, paní Maike Richterovou. Křesťanský demokrat Kohl je svými zastánci i odpůrci ceněn za rozhodnost, s níž řídil proces znovusjednocení obou částí rozděleného Německa v letech 1989-1990.

V aule freiburského semináře se poté Svatý otec setkal rovněž s představiteli pravoslavných církví, vedených metropolitou Augustinem, předsedou Německé pravoslavné biskupské konference

Svatý otec se poté v pozdním odpoledni setkal v kapli semináře se šedesáti seminaristy freiburské diecéze. V improvizované promluvě hovořil papež o potřebě důvěrné komunikace s Ježíšem, ztotožnění se s univerzální církví a důležitosti studia, zejména spojení rozumu a víry.

Benedikt XVI. se také během své německé cesty setkal se skupinou obětí, kteří byli jako mladiství sexuálně zneužiti katolickými duchovními a zaměstnanci církve. V pátek 23. září večer přijal v erfurtském semináři tři muže a dvě ženy.

Atmosféru pokoje, hlubokého společenství a vnitřní radosti, jaká panovala na vigilii Světových dnů mládeže připomněl Benedikt XVI. v úvodu své promluvy k mladým Němcům. Na 35 tisíc se jich sešlo na freiburgském výstavišti. Devět z nich v úvodu vigilie předneslo svědectví o své práci v různých církevních hnutích a společenstvích.