Zpívejme píseň novou!

V kostele Panny Marie Sněžné zazněla při nedělní mši svaté 9. října 2011 od 18.00 hodin první ze tří oceněných ordinárií, která vznikla v rámci skladatelské soutěže "Zpívejme píseň novou" uspořádané Společností pro duchovní hudbu. Další dvě z oceněných ordinárií budou provedena tamtéž 16. a 23. října.

Společnost pro duchovní hudbu vypsala počátkem tohoto roku anonymní skladatelskou soutěž na vytvoření nového mešního ordinária římskokatolického ritu v českém jazyce. Svoje díla do ní poslalo 28 skladatelů. **Závěrečné zasedání členů poroty rozhodlo, že první, ani druhá cena nebude udělena. Třetí cenu získala rovnocenně čtyři soutěžní díla. Bylo jimi Mešní oratorium Jiřího Hrubého, Sedmá mše Bohuslava Korejse, České mešní oratorium Jiřího Temla a Ordinárium Michala Worka.

Tři z oceněných nových ordinárií (Korejsovo, Temlovo a Workovo) budou nastudována vybranými pražskými scholami a provedena v rámci 20. mezinárodního festivalu duchovního umění Svatováclavské slavnosti. Ti, kdo budou mít zájem se s novými ordinárii seznámit, jsou zváni k nácviku vždy od 17.45 hodin v uvedené neděle přímo v kostele Panny Marie Sněžné anebo ve schole každou středu v říjnu v zákristii kostela sv. Havla v 19.00 hodin.

Mešní ordinárium římskokatolické církve bylo zhudebněno nesčetněkrát a je nepochybně jedním z nejčastěji zhudebňovaných textů v dějinách. Proč tedy vypisovat soutěž na nová zhudebnění? „Jsme přesvědčeni, že každá generace by měla mít možnost se k tomuto tématu vyjádřit, každá generace by měla pokladnici obohatit svým vlastním osobitým způsobem,“ říká hudební skladatel a tajemník soutěže Vojtěch Mojžíš a dodává: „Jsme rádi, že na naši výzvu zareagovalo tak velké množství tvůrců. Jsou mezi nimi jak renomovaní profesionální skladatelé, tak teprve začínající tvůrci, jak mladí, tak i věku pokročilejšího, zastánci tradice i nejmodernějších kompozičních směrů, jak dlouholetí kůroví varhaníci, zběhlí ve všech detailech liturgie, tak i lidé ze zcela civilního prostředí, jak lidé hluboce věřící, tak i ti ve víře vlažní.“

Porota neměla lehkou práci. Musela zvažovat tři důležitá hlediska. Vedle kompozičně profesionální vyspělosti posuzovala i tvůrčí originalitu a přístupnost běžné liturgické praxi. Známí i neznámí mistři skladatelského řemesla minulých století, kteří tento liturgický text zhudebnili již mnohokrát, stanovili laťku mimořádně vysokou a mnohá jejich díla se provozují dodnes. „Reálnou naději na úspěch nejen v soutěži, ale i v liturgické praxi má jen takové ordinárium, které je snadné na provozování, které si svojí jednoduchostí a nápaditostí získá sympatie věřících, kteří je pak budou ochotně, rádi a hlavně bez dlouhého a namáhavého nácviku hrát a zpívat při bohoslužbách,“ vysvětluje Vojtěch Mojžíš.

Když si uvědomíme, jak různorodé, v mnohém i protichůdné požadavky byly na soutěžní skladby kladeny, pochopíme, proč se porotcům nepodařilo nalézt jednoznačného vítěze. Když se shodli na kvalitě v jednom ohledu, rozešli se v názorech na ohled jiný. Po dlouhých úvahách a výměnách názorů se porota rozhodla ocenit stejnou měrou hned čtyři soutěžící, rovněž všechny ostatní nediferencovat pořadím. Jedno dílo upoutalo svojí uměleckou hodnotou většinu z porotců natolik, že je mimo soutěž doporučili Společnosti pro duchovní hudbu pro zvláštní uplatnění. Jedná se o Missu angelicu skladatele Jana Meisla. (Vojtěch Mojžíš, Aleš Pištora)

Noty k uvedeným ordináriím lze nalézt na www.sdh.cz/?a=1&j=1&id=370.