30.10.2011, Idnes.cz
**„Všichni víme, že Němci povraždili desetitisíce Čechoslováků. Možná o něco více jak polovina z nich byla zavražděna pro své židovské vyznání nebo židovský původ. Ovšem těch 294 mauthausenských spolu s tisíci dalších jsou nikoli pouze oběťmi, ale výjimečně statečnými lidmi, kteří se programově a dobrovolně postavili proti nacistické zvrhlosti. Obětovali pak nejen vlastní životy, ale dokonce i životy svých dětí,“ uvedl jeden z organizátorů akce Vojtěch Šustek.**
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Gabčík s Kubišem zahynuli před 69 lety
Zádušní mše navázala na rekviem za padlé parašutisty v chrámu sv. Víta, které mělo být slouženo počínaje červnem 1945 každoročně válečným parašutistou a knězem současně. Vznikající tradice trvala jen do roku 1947. Přerval ji únor 1948 a komunistický režim.
Akce navazuje na připomínku výročí smrti sedmi československých parašutistů, kteří 18. června před 69 lety zahynuli v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Byli mezi nimi i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří tři týdny předtím spáchali atentát na Heydricha.
Po několikahodinovém boji s německou přesilou část z parašutistů padla, někteří spáchali v bezvýchodné situaci sebevraždu. Těžce zraněný Kubiš zemřel při převozu do nemocnice.
Českoslovenští výsadkáři 27. května 1942 Heydricha při atentátu nezabili, ale způsobili mu vážná zranění, kterým 4. června podlehl. Po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. Teror následných týdnů nepřežily tisíce lidí. Atentát i perzekuce vzbudily celosvětový ohlas, symbolem se stalo především vyhlazení obcí Lidice a Ležáky.
10.08.2026, global catholic
Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.
06.08.2026, RC Monitor 14/2026
Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.