Týden 3.–9. prosince 2011 v ČR

13.12.2011, Marta Höferová, Res Claritatis

Tento týden se v médiích kromě otázky odstoupení ministra kultury Bessera, pokračující diskuze kolem výroku P. Hájka, že P. Tomáš Halík není kněz a návštěvy ruského prezidenta Medvěděva, vyznačoval vyšším množství článků týkajících se lidských práv.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ve středu 7. prosince prosince vyšel v Lidových novinách příspěvek P. Marka Orka Váchy, ve kterém poukázal na neetičnost umělého oplodnění, kdy se uchytí více embryí: „Nejzávažnějším problémem je takzvaná redukce těhotenství. I když je trendem současnosti přenášet jen jedno embryo, stále se ještě někde přenáší tři a eventuálně více embryí a problém nastane v momentu, kdy se uchytí všechna. Kolem desátého týdne těhotenství se proto provádí redukce, kdy se s pomocí monitoru sleduje srdce embryí a do jednoho či dvou se jehlou vstříkne roztok chloridu draselného. Obhájci metody sice konstatují, že se nejedná o potrat, problém je ale očividný – které z embryí vybrat a které nechat?“ Sděluje také, co se děje s nadbytečnými embryi, a kolik jich vlastně je: „zbylá embrya zůstávají zamražena v tekutém dusíku. V Evropě je těchto embryí přinejmenším milion, v USA přinejmenším stovky tisíc. V Anglii může být takové embryo uskladněno nejvýše pět let, v Česku doba skladování není omezena. Zdá se, že zmrazená embrya vydrží desítky, možná i stovky let.“

Na etický problém související naopak s koncem života poukázal Znojemský deník. Píše se v něm, že Nizozemci plánují eutanazii až do domu: „Nizozemská vláda zvažuje vytvoření mobilních týmů, které by mohly provádět eutanazii přímo v domácnostech… Návrh počítá s povinným odborným posudkem v komplikovaných případech, například pokud pacient trpí psychickými problémy, které mu znemožňují poskytnout souhlas se smrtí.“ Současné právo přitom povoluje provést eutanazii jedině na výslovnou žádost pacienta. Připravovanou změnu zdůvodnil mluvčí Holandské společnosti pro dobrovolnou smrt slovy: „Většina lidí chce zemřít doma.“ Příklad toho, jak se využívají určité fráze (byť pravdivé) k manipulaci.

V tom nezůstává pozadu ani náš přední sexuolog Radim Uzel. Týden co týden napíše do nějakého média o hladu a nevzdělanosti mládeže ohledně sexuálního života. Tím si udržuje pozornost a publicitu. „Nejsou snad lidé tohoto světa prozíravější než lidé světla?“ (Kdy si z nich konečně vezmeme příklad?) Tento týden se například vyjádřil k případu učitelky francouzštiny na Praze 13, která se postavila proti výuce sexuální výchovy na své škole. Tento „odborník“ píše: „Aktivitu pana ředitele v sexuální výchově podporují všichni rodiče a bývalí žáci. Nezbývá tedy než doufat, že spor o sexuální výchovu nevyhraje nakonec učitelka francouzštiny, „bojovnice, kterou tak vehementně podporuje pan ministr Dobeš, aby si nepřipadala se svými názory osamocená jako pověstný kůl v plotě.“ Háček je však v tom, že mnoho rodičů se také zastává této statečné učitelky, Arjany Shameti, která neváhala vystihnout, co se jí na sexuální výchově na její škole nelíbí: dětem v pubertě je krajně nepříjemné, když musejí před třídou vyprávět o svých zkušenostech s masturbací nebo první menstruací. „Myslíte si, že tohle to je postavení učitele v rámci sexuální výchovy, že tohle to je důstojné postavení učitele, který učí výchovu?“ řekla mimo jiné v pořadu Michaely Jílkové. Ministr Dobeš navíc v Desateru MŠMT k sexuální výchově upozorňuje, že tato záležitost nebude podléhat lobbistům se světa sexbysnysu.

Na poli kulturním jako by nebral konec Rok Svaté Anežky České. Helena Soukupová vydala reprezentativní monografii Anežský klášter v Praze, ve které popisuje jednotlivé stavební fáze areálu kláštera a jeho nejvýznamnější části, které dnes slouží výstavním účelům Národní galerie. V publikaci popisuje také snahy o svatořečení svaté Anežky v průběhu českých dějin, které se objevily hned po její smrti. „Monumentální, lze říci dárková publikace Anežský klášter v Praze je po všech stránkách překrásným svazkem. Čtivý text doprovází bohatá obrazová složka tvořená jednak fotografiemi, jednak nákresy a plánky,“ zhodnotil knihu historik Marek Zágora.

Další články

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.