Týden 3.–9. prosince 2011 v ČR

Tento týden se v médiích kromě otázky odstoupení ministra kultury Bessera, pokračující diskuze kolem výroku P. Hájka, že P. Tomáš Halík není kněz a návštěvy ruského prezidenta Medvěděva, vyznačoval vyšším množství článků týkajících se lidských práv.

Ve středu 7. prosince prosince vyšel v Lidových novinách příspěvek P. Marka Orka Váchy, ve kterém poukázal na neetičnost umělého oplodnění, kdy se uchytí více embryí: „Nejzávažnějším problémem je takzvaná redukce těhotenství. I když je trendem současnosti přenášet jen jedno embryo, stále se ještě někde přenáší tři a eventuálně více embryí a problém nastane v momentu, kdy se uchytí všechna. Kolem desátého týdne těhotenství se proto provádí redukce, kdy se s pomocí monitoru sleduje srdce embryí a do jednoho či dvou se jehlou vstříkne roztok chloridu draselného. Obhájci metody sice konstatují, že se nejedná o potrat, problém je ale očividný – které z embryí vybrat a které nechat?“ Sděluje také, co se děje s nadbytečnými embryi, a kolik jich vlastně je: „zbylá embrya zůstávají zamražena v tekutém dusíku. V Evropě je těchto embryí přinejmenším milion, v USA přinejmenším stovky tisíc. V Anglii může být takové embryo uskladněno nejvýše pět let, v Česku doba skladování není omezena. Zdá se, že zmrazená embrya vydrží desítky, možná i stovky let.“

Na etický problém související naopak s koncem života poukázal Znojemský deník. Píše se v něm, že Nizozemci plánují eutanazii až do domu: „Nizozemská vláda zvažuje vytvoření mobilních týmů, které by mohly provádět eutanazii přímo v domácnostech… Návrh počítá s povinným odborným posudkem v komplikovaných případech, například pokud pacient trpí psychickými problémy, které mu znemožňují poskytnout souhlas se smrtí.“ Současné právo přitom povoluje provést eutanazii jedině na výslovnou žádost pacienta. Připravovanou změnu zdůvodnil mluvčí Holandské společnosti pro dobrovolnou smrt slovy: „Většina lidí chce zemřít doma.“ Příklad toho, jak se využívají určité fráze (byť pravdivé) k manipulaci.

V tom nezůstává pozadu ani náš přední sexuolog Radim Uzel. Týden co týden napíše do nějakého média o hladu a nevzdělanosti mládeže ohledně sexuálního života. Tím si udržuje pozornost a publicitu. „Nejsou snad lidé tohoto světa prozíravější než lidé světla?“ (Kdy si z nich konečně vezmeme příklad?) Tento týden se například vyjádřil k případu učitelky francouzštiny na Praze 13, která se postavila proti výuce sexuální výchovy na své škole. Tento „odborník“ píše: „Aktivitu pana ředitele v sexuální výchově podporují všichni rodiče a bývalí žáci. Nezbývá tedy než doufat, že spor o sexuální výchovu nevyhraje nakonec učitelka francouzštiny, „bojovnice, kterou tak vehementně podporuje pan ministr Dobeš, aby si nepřipadala se svými názory osamocená jako pověstný kůl v plotě.“ Háček je však v tom, že mnoho rodičů se také zastává této statečné učitelky, Arjany Shameti, která neváhala vystihnout, co se jí na sexuální výchově na její škole nelíbí: dětem v pubertě je krajně nepříjemné, když musejí před třídou vyprávět o svých zkušenostech s masturbací nebo první menstruací. „Myslíte si, že tohle to je postavení učitele v rámci sexuální výchovy, že tohle to je důstojné postavení učitele, který učí výchovu?“ řekla mimo jiné v pořadu Michaely Jílkové. Ministr Dobeš navíc v Desateru MŠMT k sexuální výchově upozorňuje, že tato záležitost nebude podléhat lobbistům se světa sexbysnysu.

Na poli kulturním jako by nebral konec Rok Svaté Anežky České. Helena Soukupová vydala reprezentativní monografii Anežský klášter v Praze, ve které popisuje jednotlivé stavební fáze areálu kláštera a jeho nejvýznamnější části, které dnes slouží výstavním účelům Národní galerie. V publikaci popisuje také snahy o svatořečení svaté Anežky v průběhu českých dějin, které se objevily hned po její smrti. „Monumentální, lze říci dárková publikace Anežský klášter v Praze je po všech stránkách překrásným svazkem. Čtivý text doprovází bohatá obrazová složka tvořená jednak fotografiemi, jednak nákresy a plánky,“ zhodnotil knihu historik Marek Zágora.