Ukrajinský hladomor ve Vatikánských archivech

07.01.2012, Zenit


Rok 2012 je výročím biskupského jmenování blahoslaveného Nykyty Budky, prvního ukrajinského biskupa v Kanadě. Při této příležitosti vydalo Ruské ekumenické centrum v Římě knihu P. Athanasia McVaye a prof. Lubomyra Luciuka „Svatý stolec a Holodomor. Dokumenty Vatikánských tajných archivů týkající se Velkého hladu na sovětské Ukrajině v letech 1932-1933“.

Přesný počet mrtvých není znám, protože** chybí přesné záznamy, ale odhaduje se na 2,4 až 7,5 milionu. Hladomor byl úmyslně organizován, aby vyhubil ukrajinské nacionalisty. Za genocidu ho uznala řada národů.

P. McVay vysvětluje, že sovětská ekonomika byla tehdy v katastrofálním stavu v důsledku ideologických schémat, jako byly kolchozy. Hlad se šířil v Rusku a na Ukrajině už koncem dvacátých let, což vyvolalo hnutí za nezávislost Ukrajiny. Stalin se proto rozhodl využít ho k oslabení ukrajinské populace a k likvidaci prosperujících rolníků, tzv. kulaků. V roce 1932 byl vydán zákon zakazující soukromé vlastnictví potravin. Na Ukrajině se konfiskovalo obilí a posílalo se do ruské části Sovětského svazu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Autoři knihy našli v Archivech dokumenty o snaze Apoštolského stolce ve věci intervenovat. Pius XI. se o hladomoru dozvěděl od francouzského jezuity, biskupa Michela d´Herbignyho, předsedy „Proruské komise“. (Šlo o papežskou komisi pro katolické záležitosti v SSSR a v běženecké komunitě.) D´Herbigny dostal ze SSSR dopisy i zprávy zahraničních diplomatů. Žádal papeže, aby do SSSR vyslal pomocnou misi, jak už to udělal Benedikt XV. v letech 1921-1923. Církevní činitelé i diplomati se však shodli na tom, že hladomor je cíleně organizován, takže se k potřebným žádná pomoc nedostane. Nakonec papež poslal jen finanční dar, který předaly německé charitativní organizace s kontakty na Ukrajinu.

V rozhovoru pro agenturu Zenit P. McVay vysvětlil, že označení archivů za tajné je zavádějící: secretum odpovídá spíše výrazu „soukromý“. Jsou to papežovy archivy a – jako všechny státní archivy – jsou soukromé, ne tajné. Pro výzkum badatelů je otevřel už Lev XIII. Je zvykem, že papežové uvolňují další dokumenty, starší 80 let, vždy na konci pontifikátu předchozího papeže nebo papežů. Dokumenty pontifikátu Pia XI. byly uvolněny v roce 2006 Benediktem XVI.

Navzdory velkému počtu mrtvých a strašlivým podmínkám lidí umírajících hladem většina historických knih tuto událost pomíjí. Sovětský svaz i Ruská federace popírá, že by holodomor byl cíleně zaměřen proti Ukrajině.

„Byl vyvinut politický i diplomatický tlak na ostatní země, aby tuto informaci nešířily,“ řekl P. McVay. „Je podstatné, aby holodomor byl uznán jako cílený akt proti ukrajinské populaci. Byly o něm natočeny filmy a někteří novináři, jako Malcolm Muggeridge a Gareth Jones, po své návštěvě Ukrajiny prolomili mlčení o tomto tématu.“ Jiní novináři ale ukrajinský hladomor popírali. Šéf ruské kanceláře New York Times Walter Duranty psal články, v nichž tvrdil, že na Ukrajině žádný hladomor není. Za tyto reportáže dokonce dostal Pulitzerovu cenu!

„Když byly publikovány vládní dokumenty dokládající existenci hladomoru a vyšly Muggeridgeovy a Jonesovy reportáže, bylo jasné, že Durantyho zpravodajství bylo nepřesné. Někteří badatelé žádali, aby cena byla Durantymu posmrtně odebrána,“ uzavírá P. McVay.



Další články



Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.