Omezení pro náboženské nevládní organizace v Číně

Nejvíce jsou postiženy islámské a tibetské nevládní organizace. Zdroje agentury AsiaNews uvádějí: „Vláda se snaží potírat organizace, které jednají nečestně, ale hrozí, že zlikviduje i ty, kdo nemají špatné úmysly. Čína se bojí politických aktivit ukrytých pod rouškou sociální pomoci, ale to není důvod k tomu, aby se zaměřovala úplně na všechny.“

Nová nařízení o darech pro náboženské nevládní organizace působící v Číně „jim komplikují život, který je již tak velmi obtížný. Rozhodnutí čínské vlády je z jejího pohledu pochopitelné, ale zároveň je i krátkozraké: pokud budou nevládním organizacím vytvářet překážky, riskují, že je odradí a ztratí. Potom bude obtížné vypořádat se se sociální situací, jež by v důsledku toho vznikla,“ říká zdroj AsiaNews, který pracuje v organizaci pomáhající zdravotně postiženým.

Podle nového nařízení ústřední vlády by „působení charitativních náboženských organizací mělo být založeno na principu samofinancování, bez vlivu vnějších institucí“. Kromě toho náboženské skupiny prostřednictvím charitativních akcí „nesmí šířit své názory nebo ohrožovat státní zájmy. Dokument je podepsán zástupci šesti ministerstev: mezi nimi je i Státní úřad pro náboženské záležitosti a Národní komise pro rozvoj a reformu.

Náboženské nevládní organizace navíc nesmí „přijímat dotace, dary nebo prostředky ze zahraničí, pokud jsou spojeny s politickými nebo náboženskými organizacemi. Tyto skupiny musí být pod kontrolou, vedením a správou ministerstev, pod něž spadají. Místním úřadům pro náboženské záležitosti mají předložit svůj roční pracovní plán“.

Cílem je, jak uvádí zdroj AsiaNews, „zastavit přísun peněz pro islámské a tibetské skupiny: tyto organizace jsou náboženské, ale mají také výraznou politickou orientaci, kterou vláda chce za každou cenu omezit“. Ale tímto rozhodnutím „ještě více omezuje ty, kdo v této oblasti působí“, uzavírá zdroj. Peking se ve snaze předejít případným problémům snaží potírat organizace, které jednají nečestně, ale zároveň riskuje, že zlikviduje ty, které nechtějí působit zmatky, ale pouze hodlají pokračovat ve svém poslání ve prospěch méně majetných lidí.

Toto rozhodnutí „pravděpodobně povede k dalšímu zhoršování již tak svízelné sociální situace. Vláda nemá ani tak za cíl omezit náboženství, ale velmi se obává některých denominací, které mají zároveň politické kontakty. Vidí, co se dělo na Blízkém východě během takzvaného arabského jara a má strach: stůj co stůj chce zabránit tomu, aby se něco podobného stalo v Číně“.