Vytrvat v postu

sestry Anny Rademacherové, duchovní průvodkyně postních kurzů v klášteře Marienthal, a P. Josefa Fischera:

Půst ve společenství

„Společně jsme silní“ – toto motto platí i v případě půstu. Nejen o postních společenstvích, organizovaných v rámci předvelikonočních kurzů v klášterech, ale i doma. Některá farní společenství mají své postní skupiny: „Scházejí se tu lidé, vyměňují si zkušenosti, dostávají duchovní podněty a vzájemně se motivují vydržet,“ říká P. Fischer. Ale jako motivace slouží podle MUDr. Lischkové i rodinní příslušníci nebo přátelé.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Kdo má pro půst dobrý důvod, vydrží déle. Pro sestru Annu je to jasné: „Bůh je nejlepším důvodem a i nejlepším pomocníkem v této době.“ Toto vědomí jí pomáhá ve chvíli, kdy jí postit se připadá obtížné: „Podívám se pak na kříž nebo nějaký obraz, který tady v klášteře visí a vyšlu k nebi střelnou modlitbu: ,Dělám to pro Tebe, prosím, pomoz mi!'“

Mít na paměti cíl

Radou lékařky Lischkové je: Mít neustále na paměti cíl půstu. „Zvládnutý půst je úspěch, který člověku dodá novou energii.“ V postní době tedy nejde jen o nějaká omezení: „Když na nějaký čas na něco zanevřu, získám něco jiného, o moc většího. Může to být větší vnitřní klid nebo svoboda nebo usebrání na vlastní cestě životem anebo nová orientace jako dar víry,“ říká P. Fischer. Pocit úspěchu je samozřejmě o dost intenzivnější, pokud půst bolí. Ten, kdo si odepře chipsy, protože má raději sladkosti, neprospěje si. Nápady na postní oběť by měly vzejít z pohledu na vlastní slabosti nebo na to, co někdo považuje za důležité: Jít dříve spát, mít doma pořádek, neřídit auto nebo zanevřít na Facebook – to vše mohou být smysluplné cíle.

Pohled do Bible

I v Bibli najdeme impulsy, jak vydržet půst. Jako příklad slouží Kristus osobně, který se 40 dní postil na poušti a získal tak sílu rozšířit veřejně zprávu o Božím království. P. Fischer připomíná i Ježíšovo Horské kázání v šesté kapitole Matoušova evangelia. Ve 49. kapitole řehole sv. Benedikta označil tento zakladatel řádu postní období za „svaté dny pokání“. Vhodné duchovní čtivo pro tento čas najdeme ale i v současné literatuře. Oblíbená je kniha benediktina Anselma Grüna: Půst.

Rozptýlení

Abychom se rozptýlili, pomáhá podle P. Fischera protiprogram. Protože si před Velikonocemi „naordinoval“ půst od elektronických médií, v čase večerních zpráv otevírá dobrou knihu. „Člověk se prostě musí trochu přeprogramovat,“ spiklenecky pomrkává okem. Jaký „protiprogram“ je vhodný, závisí na druhu půstu. Nikdy neuškodí pohyb. Kdo chce méně jíst, měl by více pít. Kdo si odpírá cigaretu, ať třímá v rukou nějaký náhradní předmět. I někomu zatelefonovat pomáhá, pokud je pokušení příliš velké. „Musí se hledat alternativy a ritualizovat je,“ vysvětluje MUDr. Lischková. Pokud předem informujete přátele, nebudou vám na narozeninové party nabízet alkohol či sladkosti.

Držet míru

Postní poradci doporučují nepřetížit se půstem. A rozhodně ne z důvodu vědomí křesťanské povinnosti. „Půst by se neměl chápat jako náboženský tlak a člověk by to neměl vnímat, jako že se musí postit, aby Bůh byl spokojen.“ Je to naopak šance, jak ožít! I pro sestru Annu je důležité mít kromě těžkostí na paměti neustále i radost: „Pokud někdo cítí, že to se svým postním předsevzetím přehnal, měl by buď přestat nebo alespoň zvolnit.“