Benedikt XVI. v Mexiku: 23.–25. 3. 2012

Přicházím jako poutník víry, naděje a lásky – těmito slovy zahájil Benedikt XVI. svůj třídenní pobyt na mexické půdě. Svatý otec v úvodu své promluvy na letišti děkoval Bohu, že bude moci utvrdit ve víře Boží lid mexického národa v jeho vlastní zemi; připomněl svého předchůdce bl. Jana Pavla II., který si přál během své první cesty navštívit diecézi León, považovanou za zeměpisný střed Mexika. Když tak nemohl učinit, zaslal při přelétání jejího vzdušného prostoru alespoň vzkaz s povzbuzením a požehnáním.

Druhý den pobytu v Mexiku zahájil Benedikta XVI. s komunitou sester, které jej hostí v koleji Miraflores v Leónu. V rámci aklimatizace se papež procházel v přiléhajícím školním parku a připravoval se na další setkání. První z nich proběhlo ještě toho dne odpoledne. Svatý otec navštívil Guanajuato, hlavního město stejnojmenného státu. Toto malebné město s bohatou předkolumbovskou historií je považováno za centrum mexické kultury.

S velkým důrazem se obrátil k celé společnosti, aby chránila a pečovala o děti, tak aby mohli hledět s důvěrou k budoucnosti.

**„Přišel jsem, abyste viděli, že vás mám rád. Každý z vás je darem Božím pro Mexiko a pro svět. Vaše rodina, církev, škola a ti, kteří nesou ve společnosti zodpovědnost, musí společně usilovat o to, abyste mohli zdědit lepší svět, ve kterém nebude závist ani rozdělení. Rád bych proto pozvedl hlas a všechny vyzval k ochraně dětí a péči o ně, aby jejich úsměv nikdy nezmizel, mohly žít v pokoji a s důvěrou hledět do budoucnosti.“**

Benedikt XVI. tak mimo jiné patrně reagoval na případ dvojího života Marciala Maciela, zakladatele Kristových Legionářů. Přestože mediální odezva papežské návštěvy je obecně velmi pozitivní, věnoval jeden z národních deníků v sobotním vydání celou stránku obžalobě církve od jedné z Macielových obětí… Na večerní tiskové konferenci pak vatikánský mluvčí P. Federico Lombardi řekl, že i uprostřed radosti a entusiasmu ve tvářích tolika mladých lidí má papež stále před sebou starost o ty, kteří trpěli vinou delikventů z řad kněží. Tato starost a vzájemná náklonnost se ozvala i v důvěře, s níž se papež svěřil dětským modlitbám.

„Rád bych s vámi zůstal déle, ale musím už jít. Budeme však nadále spojeni v modlitbě. Zvu vás, abyste se modlili vždycky, i doma. Zakusíte tak radost z rozhovoru s Bohem v rodině. Modlete se za všechny a také za mne. Já se budu modlit za vás, aby Mexiko bylo domovem, kde všechny jeho děti žijí v pokoji a souladu. Ze srdce vám žehnám a prosím, abyste svým rodičům a sourozencům i všem ostatním, kdo jsou vám drazí, přinesly papežovu náklonnost a požehnání. Ať vás provází Panna Maria. Vřelé díky, moji malí přátelé!

V neděli dopoledne před devátou hodinou se Benedikt XVI. vydal z koleje Miraflores v městě León, kde nocoval, do 20 km vzdáleného městského parku Bicentenario, připomínajícího dvousté výročí vzniku nezávislého Mexika. Svatý otec se tam dopravil vrtulníkem jednak proto, že průjezd ulicemi by byl pro množství lidí velmi komplikovaný, ale také proto, aby si cestou prohlédl slavný mexický památník Krista Krále, který se nachází na vrcholku 2 700 metrů vysoké hory Cubilete v samotném zeměpisném středu Mexika. 22 metrů vysoká socha Krista zbudovaná v roce 1923 představuje po Rio de Janeiro druhou nejvyšší sochu toho druhu a je místem každoročních poutí, které se konají na Tři krále a to koňmo (Cavalcada). Pohnuté dějiny mexického národa se odrazily také na osudech tohoto symbolu víry. Sochu totiž v roce 1926 nařídil tehdejší prezident Elias Calles rozbombardovat. To bylo na začátku lidového povstání takzvaných Cristeros (1926-1929) proti brutálně vystupňovanému státnímu pronásledování katolické církve v této severoamerické zemi. Socha byla obnovena až roku 1940 za spoluúčasti mexické vlády jako projev dobré vůle vůči církvi.

Po skončení nedělní bohoslužby pronesl Benedikt XVI. pravidelnou promluvu před polední mariánskou modlitbou Anděl Páně a mimo jiné řekl:

„Něžnému pohledu Naší Paní Guadalupské chci svěřit tuto zemi a celou Latinskou Ameriku. Každého jejího obyvatele svěřuji Hvězdě první a nové evangelizace, která svojí mateřskou láskou oživila křesťanské dějiny těchto zemí, propůjčila zvláštní ráz velkým událostem jejich dějin, jejich komunitním a sociálním iniciativám, rodinnému životu, osobní zbožnosti i kontinentální misii, která dnes probíhá v těchto ušlechtilých zemích. V dobách zkoušek a bolesti ji vzývali četní mučedníci, kteří zvoláním „viva Cristo Rey y Maria de Guadalupe“ vydali nepomíjivé svědectví věrnosti evangeliu a oddanosti církvi. Nyní prosím, aby její přítomnost v tomto drahém národě nadále vedla k respektu, obraně a podpoře lidského života, upevňovala bratrství, bránila nesmyslné pomstychtivosti a vzdalovala nenávist, která rozděluje. Svatá Panno Maria Guadalupská, požehnej a vypros nám svojí přímluvou hojné dary nebeských milostí.“