Mezinárodní den rodiny

Mezinárodní den rodiny vznikl v roce 1993, kdy jej vyhlásilo Valné shromáždění Organizace spojených národů, aby zdůraznilo význam, který mezinárodní komunita přikládá rodině jako základu společnosti. Od roku 1994 se připomíná každoročně 15. května.

Den má sloužit k podnícení zájmu o celosvětové problémy a témata týkající se rodin a připoutat k nim pozornost. 15. květen je proto příležitostí pro vlády všech zemí světa, ale i pro občanská sdružení a jiné nevládní organizace či pro jednotlivce, aby projevili svoji podporu instituci rodiny.

Rodina je bezesporu základní jednotkou společnosti, klíčovou pro blaho všech jejích členů. Její podoba i funkce se v průběhu staletí měnily a mění se dodnes. Rodina měla zejména ekonomickou funkci, tedy zajišťovala přežití jejích členů, a manželství - jako její počátek - byla uzavírána zejména podle majetkového klíče. Širší rodina, která často spojovala dvě generace či zahrnovala strýce, tety a jiné příbuzenstvo, se postupně zmenšovala až do podoby nukleární rodiny skládající se pouze z rodičů a jejich dětí. 20. století přineslo instituci rodiny mnoho dalších změn. Transformující se ekonomické, politické i společenské procesy dostávají rodiny v novém tisíciletí pod stále větší tlak. Stoupá počet neúplných rodin a rozvodů, mnozí mladí lidé raději žijí zcela samostatně (fenomén singles) nebo se rozhodnou nevstupovat do manželství - netvoří tedy rodinu v tradičním slova smyslu a žijí takzvaně „na hromádce“.

Současná česká rodina se potýká s řadou socioekonomických překážek, společenských tlaků, kulturně hodnotových proměn a rozporů a vysokých nároků na výchovu dětí a jejich péči. Tyto skutečnosti způsobují ztížení podmínek k jejímu bezproblémovému fungování a obtížnější naplňování jejích potřeb.

Mezi socioekonomické překážky patří zejména finanční nedostupnost bydlení, obtížný vstup na trh práce, vzrůstající náročnost vzdělávání i zaměstnání. Mladí lidé jsou navíc vystaveni i dalším protirodinným tlakům ve společnosti, a to zejména prostřednictvím médií, která vesměs podporují hodnoty individualismu, konzumu a výkonu, a tím vytvářejí společenské klima nepříznivé vůči rodině. Život v manželství je často i mediálně prezentován jako nemoderní forma života bránící rozvoji individuality. Česká rodina sice stále staví na tradičních rodinných hodnotách a převážně inklinuje k tradičnímu uspořádání, na druhé straně ve společnosti, zejména v posledním desetiletí, narůstají tendence k rozvolňování partnerských vztahů a k preferování individuálních zájmů v osobním životě.

V ČR nejsou doposud soukromé investice rodičů do rodiny a jejich celospolečenský přínos odpovídajícím způsobem oceněny.

www.rodiny.cz/f/file/Narodni_k…

V této souvislosti znovu upozorňujeme na pastýřský list českých a moravských biskupů, který se četl během bohoslužby tuto neděli 13. května: www.cirkev.cz/res/data/142/016…