Ateisté o pozitivní roli náboženství

Zatímco někteří ateisté píší proti Bohu a proti náboženství (Hitchens, Harris, Dawkins), vyslovují se jiní ateističtí autoři k náboženství pozitivně – uznávají jeho etickou a kohesivní sílu. Tuto linii představuje například kniha „Náboženství pro ateisty“ od Alaina de Botton. Autor tvrdí, že se ateisté mohou od náboženství mnoho naučit. „Nemusí nás vzrušovat křesťanské učení o Trojici ani buddhistická osmidílná stezka, ale měly by nás zajímat způsoby, jak náboženství kážou, prosazují morálku, podporují ducha společenství, využívají umění a architekturu, rozvíjejí mysl a povzbuzují vděčnost za krásu jara,“ píše de Botton (kniha vyšla o Velikonocích). „Chybou moderního ateistmu je, že přehlíží řadu aspektů víry, jež zůstávají relevantní i tehdy, když pomineme její základní nauku,“ dodává.

Edward O. Wilson, přední harvardský biolog, ve své nové knize „Společenské dobývání Země“ kritizuje náboženství jako „divizivní“, ale současně tvrdí, že náboženství poskytlo raným společnostem kompetitivní výhodu. Víra prosazovala sociální řád a pomáhala udržovat kmen pohromadě, a proto je dnes tak rozšířená.

**

Jonathan Haidt, profesor psychologie na Virginské univerzitě, se ve své nové knize „Spravedlivá mysl“ zaměřuje na jednotící sílu víry. Haidt tvrdí, že vědci často nechápou náboženství, protože se zaměřují spíše na individuální a pomíjejí, že víra dokáže spojit společenství. „I rituální praktiky, jež noví ateisté pomíjejí jako iracionální, se ukazují jako řešení jednoho z nejtěžších problémů, jimž lidstvo čelí:** kooperace mezi lidmi, kteří nejsou příbuzní,“ píše Haidt.

Autorem článku o pozitivních aspektech náboženství v New York Times je Nicholas D. Kristof.