Nové číslo revue Salve je o ateismu

Nové číslo revue Salve má za cíl představit podoby současného ateismu a nastínit diskuzi, která s ním primárně souvisí - totiž zda je víra v Boha tváří tvář modernímu ateismu rozumná.

Jak v editorialu slibuje jeho šéfredaktor Dominik Duka OP, náročnost a komplexnost tématu vede k tomu, že se k němu v budoucnu revue ještě několikrát v různých pohledech vrátí.

Vstupem do čísla je studie sociologa Z. R. Nešpora, která analyzuje ze sociologického hlediska data o religiozitě obyvatel, jež přineslo sčítání lidu v České republice roku 2011. Statistické údaje o příslovečné „ateističnosti“ české populace jsou zde dány do trochu jiných souvislostí a nutí měnit zažité stereotypy.

Stať Františka Burdy Nové paradigma společnosti „Bůh je mrtev“ představuje jasný přehled o intelektuálních kořenech evropského ateismu 20. století. Profil jednoho typu moderního ateisty, kterého provokativně nazývá „zbožným ateistou“, představuje filozof Herbert Schnädelbach. Ukázkou současné debaty mezi ateistou a katolíkem je rozhovor Josepha kardinála Ratzingera s italským publicistou Paolem Floresem d’Arcais. Reflexí militantního ateismu z pohledu filozofa-agnostika, hájící rozumnost víry z pohledu moderní filozofie, je studie britského filozofa Anthonyho Kennyho. Ateistickou kampaň, která v roce 2009 proběhla v řadě měst světa a jež odstartovala velmi zajímavou polemiku jak v náboženském, tak ateistickém prostředí, shrnuje esej polského teologa Andrzeje Draguly Pravděpodobnost Boha. O nejistotě a osamělosti ateismu.

Odpověďmi na různé podněty současného ateismu jsou úvahy filozofů a teologů Roberta Spaemanna Nesmrtelná zvěst, Klause Müllera Myslet Boží existenci a Heinricha Watzka SJ Věří ten, kdo věří v Boha, že Bůh existuje? Jejich studie nemají apologetický charakter, ale snaží se najít společný jazyk s ateismem a ukázat, že víra jako taková není iracionálním reliktem minulosti, ale legitimním postojem, který je možné reflektovaně hájit a s nímž je možné vést dialog.

Obrazový doprovod čísla tvoří reprodukce dvou pozdněstředověkých postních pláten z německé Žitavy a fotografie z instalace v pražském kostele Nejsv. Salvátora, která tradici postního zakrývání presbytáře působivě obnovila. Nechybí ani tradiční blok recenzí a anotací.