Africké ženy bojují proti nucené sterilizaci

Skupina HIV-pozitivních žen v Keni podala sérii žalob v pěti zemích poté, co byly po porodu proti své vůli sterilizovány. Případy budou projednávány před soudy v Zambii, Jihoafrické republice, Malawi a Namibii.

V mnoha případech bylo ženám ve vládou financovaných zdravotnických zařízeních řečeno, že sterilizace je pro HIV-pozitivní ženy povinná.** Některým bylo vyhrožováno, že jim nebudou podána antiretrovirotika, což jsou léky, které prodlužují život pacientů nakažených virem HIV.

Zprávu zveřejnila nezávislá nevládní organizace, která vedla rozhovory s ženami, jež byly donuceny k sterilizaci.

Ze zprávy vyplývá, že 75 procent nucených sterilizací bylo provedeno ve veřejných nemocnicích, kde byl souhlas se sterilizací ženám předložen k podpisu v době, kdy zakoušely porodní bolesti. Některé řekly, že byly v té době v bezvědomí a nikdy žádný formulář nepodepsaly, zatímco jiné uvedly, že jsou negramotné a nerozuměly tomu, co jim bylo předloženo.

Jiné sdělily, že jim předložili prohlášení o souhlasu, ale bylo jim řečeno, že sterilizace je pro HIV-pozitivní rodičky povinná.

Podle zprávy „Uloupená volba: Zkušenosti s nucenou sterilizací žen žijících s HIV v Keni“ vytvořené organizací African Gender and Media Initiative je nucená sterilizace zbytečná, protože přenosu viru HIV z matky na dítě lze zabránit pomocí antiretrovirálních léků a „vhodného porodnického postupu a způsobu výživy dítěte“.

Studie, která byla provedena v období od října do listopadu roku 2011 ve městech Nairobi a Kakamega, je založena na rozhovorech s přibližně 40 ženami.

Tato organizace, která plně podporuje dobrovolnou sterilizaci a používání kondomů, aby se zabránilo přenosu infekce HIV, uvádí: „Nucená sterilizace jakožto forma antikoncepce porušuje řadu práv zaručených keňskou ústavou a mnoho regionálních i mezinárodních závazků, kterých je Keňa signatářem.

„Ženy, s nimiž byly vedeny rozhovory za účelem vytvoření této studie, řekly, že „bez vědomého souhlasu podstoupily podvázání vejcovodů, když ve zdravotnickém zařízení rodily císařským řezem. Jiné, které rodily normálním způsobem, byly také později převezeny na operační sál, aby jim byl proveden tento zákrok“.

Mezi organizacemi, o kterých se dotazované ženy ve studii zmiňují a o nichž hovoří i zprávy z šetření, jsou Medecins Sans Frontiers a Marie Stopes International.

Organizace Marie Stopes vydala prohlášení, že informovaný souhlas je pro její činnost „zásadní“ a že vzorek dotazovaných žen ve studii byl „velmi malý a nereprezentativní“.

Většině žen bylo okolo pětadvaceti let a uvedly, že po sterilizaci již muži nebudou mít zájem o sňatek s nimi.

„Většina mužů, kteří by si mě chtěli vzít, si přejí mít děti. Ve chvíli, kdy se dozvědí, že děti nemohu mít, mě opustí,“ řekla v rozhovoru pro AllAfrica.com Ruth Achiengová, která prodělala nucenou sterilizaci a nyní žije v Nairobi.

Jiné popisují, že se jim po zákroku rozpadlo manželství. Jones Imbwanga, jedna ze žalobkyň, popsala svou osamělost pro v rozhovoru CBC Radio. „Mám pocit, jako by mě celý svět chtěl pozřít.“

V některých případech bylo ženám, z nichž většina pochází z chudých poměrů, řečeno, že sterilizace je nutnou podmínkou k tomu, aby jim mohlo být poskytnuto lékařské ošetření zdarma či za sníženou cenu nebo aby mohly dostat jídlo a lékařskou péči pro své děti, zejména mléko a antiretrovirální léky. Některým lékaři řekli, že už mají příliš mnoho dětí, a proto je nutná trvalá a nevratná antikoncepce. Ostatním bylo vyhrožováno, že již nedostanou antiretrovirální léky, pokud nedají souhlas k zákroku.

Zpráva cituje Výbor pro lidská práva OSN, který nazývá „sterilizaci žen bez jejich souhlasu porušením práva žít bez mučení a dalšího nelidského a ponižujícího zacházení“. „Ženy žijící s HIV mají právo na způsob plánovaného rodičovství podle vlastního výběru a právo být sexuálně aktivní a rodit děti,“ uvádí se ve zprávě.

Winfred Lichuma z National Gender and Equality Commission popsal to, co se těmto ženám stalo, jako „brutální porušení jejich lidských práv a jednání, které je v rozporu s lékařskou etikou“. Tato organizace rovněž tvrdí, že nucená sterilizace je podle Římského statutu považována za zločin proti lidskosti a Mezinárodní trestní soud ji může trestně stíhat.

Rozšíření nedobrovolné sterilizace HIV-pozitivních žen vyšlo najevo letos v létě, když namibijský nejvyšší soud v červenci rozhodl, že státní zdravotnická zařízení porušila práva tří žen, které byly sterilizovány bez svého svobodného, ​​plného a informovaného souhlasu. Tyto ženy podaly žaloby v roce 2009.

Jedna žena řekla soudci, že jí byl předložen souhlas k podpisu ve chvíli, kdy měla mimořádně silné porodní bolesti. Soudce poznamenal, že je „nevhodné“ požadovat souhlas, když žena rodí. Ze zprávy organizace Stop Torture in Health Care vyplývá, že žalobkyně nebyly dostatečně poučeny o sterilizačním zákroku v jazyce, kterému by rozuměly.

Nicole Fritzová z organizace South Africa Ligitation Centre (SALC) se sídlem v Johannesburgu, která podala žaloby v Namibii, řekla, že tyto tři případy tvoří pouze „vrchol ledovce“.