Každých pět minut umírá ve světě jeden křesťan pro svoji víru

Přibližně 105 tisíc křesťanů bylo v roce 2012 zavražděno kvůli víře v Ježíše Krista. Vyplývá to z údajů amerického statistického střediska zaměřeného na náboženské studie. Institut ve zprávě připomíná například případ pákistánské křesťansky Rimsi Masih obviněné na základě kontroverzního zákona o rouhání, útoky islamistické sekty Boko Haram a další incidenty.**

„Na světě stále existují oblasti, kde lidé riskují svůj život pouhou přítomností na bohoslužbě,“ uvedl koordinátor Observatoře náboženské svobody v Itálii Massimo Introvigne. V rozhovoru pro italskou sekci vatikánského rozhlasu hovořil o problematických lokalitách: „Rizikových oblastí je mnoho. Mohu uvést tři hlavní – prvně země, kde je silná přítomnost islamistického fundamentalismu – Nigérie, Somálsko, Mali, Pákistán a některé části Egypta. Potom jsou to země, kde stále existuje totalitní komunistický režim v čele se Severní Koreou a třetí skupinou jsou oblasti se silným etnickým nacionalismem, takže křesťané tam jsou označeni za zrádce národa, mám na mysli například násilí ve státě Urísa v Indii.“

V souvislosti s náboženskou nesnášenlivostí vzpomněl Massimo Introvigne na nedávné incidenty v Nigérii, kde došlo například k masakru dětí při hodině katechismu. V Pákistánu je pak podle statistika největším nebezpečím zákon o rouhání: „Nejde jen o Asii Bibiovou. Jistě bylo vynaložené velké úsilí při záchraně jejího života, ale nesmíme zapomínat na popravy a násilí, které někdy způsobí dav poštvaný nějakým kazatelem – nejednou usmrtí obviněného před řádným soudem.“

Koordinátor Observatoře náboženské svobody v Itálii Massimo Introvigne odpovídal také na otázku, proč jsou vůbec křesťané nejvíce pronásledovanou náboženskou skupinou světa. „Na jedné straně krvavé pronásledování, mučení a vraždy vyplývají z konkrétní ideologie radikálního islamistického fundamentalismu, potom z agresivních podob etnického nacionalismu a samozřejmě i ze stále přežívající komunistické ideologie. Musíme mít ale na paměti, že intolerance může být také kulturní záležitostí, a nebo dílem nespravedlivých právních předpisů,“ uzavírá Massimo Introvigne.