Rozhodnutí Evropského soudu ohledně náboženské svobody vítáno jako krok vpřed

Rozhodnutí Evropského soudu v případě čtyř britských křesťanů, kteří si stěžovali na náboženskou diskriminaci na pracovišti, uvítala obhájkyně dvou ze stěžovatelů jako pozitivní krok.

„Toto rozhodnutí je dobré, pokud jde o práva, protože uznává, že držení se pravé křesťanské sexuální etiky je vlastně... projevem víry,“ řekla 16. ledna agentuře CNA Andrea M. Williamsová, spoluzakladatelka Christian Legal Center.

**

Evropský soud pro lidská práva 15. ledna rozhodl, že jedna ze čtyř žalobců byla nedostatečně chráněna britskými zákony, bylo porušeno její právo na svobodu náboženského vyznání a byla diskriminována v zaměstnání. Všechny případy se týkaly svobody vyjadřovat veřejně a na pracovišti křesťanskou identitu.

Soud shledal, že svoboda náboženského vyznání Nadi Eweidy, koptské křesťanky zaměstnané u British Airways, byla porušena, když jí nebylo dovoleno nosit v práci křížek.

„Vnitrostátní právní předpisy,“ rozhodl soud v případě paní Eweidy, „nezajišťují správnou rovnováhu mezi ochranou práva projevovat náboženství a právy a zájmy ostatních.“ Soud nařídil, aby Velká Británie zaplatila paní Eweidě 32 000 eur.

Ostatní tři žalobci, kteří svou při prohráli, byli Shirly Chaplinová, zdravotní sestra, které bylo zakázáno nosit v práci křížek, Lilian Ladeleová, která přišla o zaměstnání ve správě londýnské čtvrti, protože odmítla vést obřad uzavření občanského partnerství, a Gary McFarlane, terapeut, který byl propuštěn poté, co řekl, že nemůže poskytnout sexuální terapii homosexuálním párům, ačkoli souhlasil s poskytováním obecného poradenství párům stejného pohlaví.

Christian Legal Centre zastupoval Chaplinovou a McFarlana. Proti rozhodnutí se lze odvolat k velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva.

Soud pro lidská práva konstatoval, že ve všech čtyřech případech bylo náboženské přesvědčení motivující jednání žalobců v zaměstnání hodno ochrany a musí být v rovnováze s obavami o práva spolupracovníků a homosexuálů.

„Soudci Evropského soudu poskytli široký prostor pro zvážení - aby zaměstnavatelé nebo vláda mohli rozhodnout, jak tato práva uvést v rovnováhu,“ vysvětlila Williamsová.

„Ale naše soudy, soudy v naší zemi, nebyly schopny uznat ani to, že se jednalo o projevy víry. Takže jsme udělali krok vpřed. I když jsme prohráli, udělali jsme krok vpřed ... v naší zemi začínáme prohrávat i spor o to, že se jedná o projevy víry.“

Williamsová řekla, že tohoto rozhodnutí lze využít i v probíhajících případech, protože „budeme moci říci, že Evropský soud uznal tuto víru za hodnou ochrany“.

Když soud poskytl vládám široký „prostor pro zvážení“, jak vyvážit proti sobě stojící práva, „určitým způsobem si umyl ruce“ a vyhnul se rozhodnutí, jak přesně mají být tato práva v evropských zemích vyvážena. Christian Legal Centre doufal, že soud vyjasní rovnováhu práv, ale rozhodnutí lze využít ve sporu o to, „jak jsou tato práva vyvážena, k dosažení rozumného kompromisu“.

To znamená, že Christian Legal Centre nyní bude mít v probíhajících sporech u soudu na své straně fantastický právní argument. Nám ve Velké Británii tyto rozsudky poskytly řadu nových právních argumentů v náš prospěch.“

Williamsová řekla, že doufá ve „změnu v legislativě“ a že diskuse o nové Listině práv ve Velké Británii, kterou zahájila konzervativní vláda, „bude muset zajistit, aby křesťané byli chráněni“.

„Nejvíce stresující je pravděpodobně rozhodnutí týkající se McFarlana. Obecně řečeno je pravda, že být křesťanem je stále větší překážkou v zaměstnání, a pokud bude manželství v našem státě nově definováno, bude pro křesťany neuvěřitelně těžké zastávat určité pozice na pracovišti,“ uvedla Williamsová.

„Taková je realita, které čelíme, ale čím více si uvědomujeme, že to je skutečnost, tím spíše s tím budeme muset něco udělat.“

Arcibiskup Dominique Mamberti, sekretář pro vztahy Svatého stolce se státy, řekl 16. ledna vatikánskému rozhlasu, že tento rozsudek představuje „skutečné riziko, že mravní relativismus, který se vnucuje jako nová společenská norma, podkope základy osobní svobody svědomí a náboženského vyznání“.

Svoboda svědomí, zdůraznil, je skutečně nezbytnou podmínkou pro tolerantní pluralitní společnost.

„Eroze svobody svědomí také svědčí o jisté formě pesimismu, pokud jde o schopnost lidského svědomí rozpoznat dobro a pravdu, a o využívání pouze pozitivního práva, ​​které má sklon vytvářet si monopol na stanovování morálky.“