31.01.2013, Zenit
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti připravuje brožuru, která má pomoci kněžím správně slavit mši svatou a věřícím lépe se zapojit, uvedl prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.
Kardinál Antonio Cañizares to potvrdil v úterý na španělském velvyslanectví u Svatého stolce při proslovu na téma „katolická liturgie od Druhého vatikánského koncilu: kontinuita a evoluce“. **
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Během své řeči kardinál znovu zdůraznil, jaký důraz kladl Druhý vatikánský koncil na liturgii, „jejíž reformu je nutno chápat v návaznosti na tradici církve, a ne jako zlom v tradici či její přerušení“. Zlom buď z důvodu inovací, které nerespektují kontinuitu, nebo z důvodu nehybnosti, při níž se zmrazí vše v takovém stavu, v jakém to bylo za Pia XII., řekl.
Kardinál Cañizares především zdůraznil, jaký význam přikládá Sacrosanctum Concilium posvátné liturgii, prostřednictvím které „se koná dílo našeho vykoupení, především v božské oběti eucharistie,“ a dodal, že „Bůh chce být uctíván konkrétním způsobem a není na nás, abychom to měnili“.
Kardinál řekl, že se hovoří o obnovené církvi, která však nesmí být chápána jako pouhá reforma struktur, ale jako změna počínající liturgií, protože z liturgie se uskutečňuje dílo naší spásy.
Když hovoříme o liturgii, pokračoval kardinál, nesmíme zapomenout, co uvádí koncilní dokument: „Kristus je vždy přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech. Je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť ,tentýž nyní přináší oběť skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži´, tak zejména pod eucharistickými způsobami.“
Zdůraznil, že účelem liturgie „je oslava Boha a spása lidí“, což není naše dílo, ale zdroj a vrcholný cíl církve.
Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kritizoval stávající nešvary, jako je showmanství, a chválil okamžiky ticha, „jež jsou jednáním“, které umožňuje knězi a věřícím hovořit s Ježíšem Kristem a které vylučují převahu slov, jež se často stává showmanstvím ze strany kněze. Správný postoj je ten, který „zavedl svatý Jan Křtitel, když řekl, že se musí ponížit a Mesiáš má být vyvýšen“.
Kardinál kritizoval snahu učinit ze mše „zábavu“ s určitými písněmi - místo toho, aby byla zaměřena na tajemství - ve snaze překonat „nudu“ tím, že ze mše uděláme do show.
Dodal, že koncil nemluví o knězi sloužícím mši čelem k lidu, ale zdůraznil význam Krista na oltáři, což se projevuje v tom, jak Benedikt XVI. slaví mši v Sixtinské kapli čelem k oltáři. To nevylučuje, aby kněz stál čelem k lidu, zejména při čtení Božího slova. Zdůraznil, že je potřeba vnímat tajemství a jednotlivosti, například to, že oltář je orientován směrem na východ, a také to, že obětní smysl eucharistie nesmí být ztracen.
Panamský velvyslanec u Svatého stolce se jej zeptal na zapojení místních kultur do liturgie. Kardinál upřesnil, že „koncil mluví o inkulturaci liturgie,“ o respektování „oprávněných růzností“, které neovlivňují podstatu.
Připomněl svou zkušenost z Květné neděle ve španělském Santa Fe, kdy byl na romské mši, při níž jeden mladík zpíval „Beránku Boží“, doprovázen nástrojem používaným při zpěvu flamenca. Bylo to „skutečné sténání duše“, které „všechny dojalo a přimělo celé společenství k účasti“.
Poukázal rovněž na skutečnost, že v mnoha kostelech je Nejsvětější svátost umístěna v bočním oltáři nebo v kapli, takže „svatostánek zmizel“, a lidé se před mší baví a přicházejí méně připraveni.
Pokud jde o případ Marcela Lefebvra, zakladatele tradicionalistického Bratrstva svatého Pia X., kardinál řekl, že Benedikt XVI. nabídl smírné opatření, ale arcibiskupovi následovníci je nepřijali. „Domnívat se, že tradice se zastavila u Pia XII., představuje také její přerušení,“ poznamenal.
18.09.2026, RC Monitor 17/2026
V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
23.10.2026, RC Monitor 19/2026
Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.