Církev apeluje na OSN: Konec náboženských represí v Číně

Diecézní Komise pro spravedlnost a mír poslala výboru OSN dokument, ve kterém žádá o posouzení, jak Peking pokročil v oblasti svobody náboženského vyznání. Text upozorňuje na zkreslování pravdy a strašlivá porušování svobod, nedovolená biskupská svěcení i na mučení a mizení duchovních věrných papeži. Čína je vyzývána, aby „upustila od těchto aktivit namířených proti vlastnímu lidu“.**

Komise pro spravedlnost a mír hongkongské diecéze požaduje, aby OSN prováděla pravidelné všeobecné přezkoumání stavu náboženské svobody v Čínské lidové republice a naléhala na Peking, aby dodržoval požadavky Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, jejichž je signatářem.

Formální podání uskutečnila Komise pro spravedlnost a mír hongkongské diecéze 18. července, ale žádost byla předložena až 2. září při předběžném slyšení před plánovaným pravidelným přezkoumáním stavu lidských práv v Číně, které bylo stanoveno na 22. října. Komise pro spravedlnost a mír na začátku září informovala, že v srpnu byli zadrženi čtyři kněží z neoficiálních katolických komunit v Číně, čímž se rozšířil seznam těch, kdo jsou v různých částech země vězněni.

Ve své žádosti předložené OSN komise uvádí, že „čínské úřady zavedly politické a náboženské předpisy, které jsou v rozporu se zásadami a praxí katolické víry a vážně porušují lidská práva“.

Dále se v dokumentu píše, že tyto předpisy jsou jednou z příčin rozdělení katolické církve v Číně na skupiny, které jsou registrovány ve Vlasteneckém sdružení čínských katolíků, a na ty, které toto sdružení odmítají. „To do církve vnáší bolest a utrpení,“ uvádí se v žádosti.

Komise poukazuje na to, že jak registrované či oficiální společenství, tak i neregistrované či neoficiální komunity trpí v důsledku těchto nařízení, která považuje za porušování lidských práv. Zmiňuje kněze, kteří jsou protiprávně sledováni, drženi v domácím vězení, zadržováni, zmizeli beze stopy nebo jsou ilegálně drženi v hotelových pokojích, musí navštěvovat politická školení, konference a náboženské aktivity, které jsou v rozporu s učením církve, a dokonce bývají mučeni za to, že údajně zneužívají své právo na svobodu náboženského vyznání. Komise též tvrdí, že katolíkům je upírána svoboda sdružování, neboť jsou někdy nuceni vstupovat do vládou registrovaných skupin, a tím je omezována i jejich náboženská svoboda.

„Nejedná se tudíž pouze o omezování náboženské svobody v Číně, ale také o narušování osobní svobody věřících a svobody sdružování,“ uvádí se v prohlášení. Komise zdůrazňuje, že je to v přímém rozporu s článkem 18 Deklarace lidských práv a s článkem 18 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech.

Komise tvrdí, že čínské úřady jednají způsobem, který rozdělil společenství uvnitř církve v Číně, a cituje dopis, který roku 2005 zaslal papež Benedikt XVI. čínským katolíkům, v němž napsal: „Společenství a jednota jsou nezbytné a integrální prvky katolické církve.“

Papež také poukázal na to, že Peking naléhá na církev, aby se stala nezávislou na Svatém stolci, což je náboženská úchylka, která popírá samotnou podstatu církve. „Proto je návrh, aby církev byla v náboženských otázkách nezávislá na Svatém stolci, v rozporu s katolickým učením.“

Komise upozorňuje orgány OSN, že snaha čínské vlády vytvořit nezávislou církev je ve skutečnosti omezením svobody svědomí katolíků a popřením základních vlastností katolické církve a je v přímém rozporu s oběma články č. 18. Obviňuje rovněž Vlastenecké sdružení z toho, že pod záminkou zachování autonomie čínské katolické církve nakládá s církevními záležitostmi způsobem, který je v rozporu s naukou církve. Činí tak tím, že se staví nad autoritu biskupů, čímž omezuje autonomii a normální fungování církve.

V žádosti komise se dále uvádí, že katolíci v Číně jsou znechuceni tím, jak s nimi manipuluje Vlastenecké sdružení a Národní shromáždění zástupců katolické církve, což jsou jen loutkové organizace prosazující nebo vnucující vládní rozhodnutí. Žádost pak podrobně popisuje, jak čínské úřady nutily biskupy, aby se v roce 2010 proti své vůli účastnili schůzí obou organizací, a jak unášely kněze, kteří se odmítli zúčastnit, nebo je nutily podstoupit studijní pobyty v jakýchsi hotelích. Dále uvádí seznam nedovolených svěcení biskupů v letech 2010 až 2012 a poukazuje na to, že někteří kněží byli zadrženi policií a násilně převezeni do míst, kde se proti své vůli museli účastnit různých akcí.

V dokumentu se rovněž popisuje vládní veto ohledně běžné správy diecéze Wuhan v provincii Hubei v roce 2012, které kněžím znemožnilo plnit nové úkoly schválené běžným postupem v diecézi. Dále byla státními úřady vynucena personální změna ve správě diecéze.

V žádosti se poukazuje na to, že tyto činnosti prováděné vládou jsou v rozporu s články 20 a 22 deklarace lidských práv a úmluvy o politických a občanských právech. Čína podkopává význam náboženské aktivity a snaží se ji interpretovat jako vlasteneckou činnost, kde je odmítání podřídit se autoritě státních orgánů považováno za protiprávní čin.

V dokumentu je obsažen i seznam osmi kněží nebo biskupů, kteří jsou nezákonně zadržováni – někteří již řadu let nebo dokonce desetiletí. Jiní jsou mučeni spánkovou deprivací a bitím. Nejméně dva jsou dlouhodobě nemocní a postižení v důsledku týrání.

Žádost poukazuje na to, že se jedná o přímé porušení článků 5 a 7 těchto dvou úmluv o lidských právech. Komise pro spravedlnost a mír žádá OSN, aby naléhala na čínskou vládu, aby důsledně přezkoumala zacházení s věřícími, kteří jsou týráni a mučeni, odškodnila je a omluvila se jim, a zastavila tak mučení a nehumánní činy páchané na duchovních a věřících.

Dále v dokumentu žádá OSN, aby naléhalo na čínské úřady, aby přestaly porušovat náboženskou svobodu, respektovaly církev, nechaly ji svobodně plnit její poslání a konat běžné náboženské obřady a aktivity bez narušování.